Zeptal/a se – 18.červen 22:30
Rodina a vztahy – Děti a rodičovství
Je mi 17 let a nejsem ten typ holky, co se zastaví u každého kočáru a rozplývá se nad každým mrňousem. Upřímně řečeno, kdyby mi např. nějaká příbuzná nabídla, ať si dítě pochovám, tak to bude jen z povinnosti. V podstatě donuceně. Nemám ráda řev malých dětí, jsem vcelku člověk bez trpělivosti a snadno se vytočím. Představa, že bych jednou měla vlastní dítě je ale šílená. Mamka mi vyprávěla, že když byla v mých letech, zkrátka někdy v pubertě, tak taky o dětech nechtěla ani slyšet. K tomuhle všemu mám opravdu obrovský strach z porodu, z té nesnesitelné bolesti a adopce v tomto případě nic nevyřeší, protože je to určitě na jednu stranu krásné někoho stvořit. Jak to tedy se mnou je?
Zeptal/a se – 18.červen 22:31
Rodina a vztahy – Děti a rodičovství
Je mi 17 let a nejsem ten typ holky, co se zastaví u každého kočáru a
rozplývá se nad každým mrňousem. Upřímně řečeno, kdyby mi např.
nějaká příbuzná nabídla, ať si dítě pochovám, tak to bude jen
z povinnosti. V podstatě donuceně. Nemám ráda řev malých dětí, jsem
vcelku člověk bez trpělivosti a snadno se vytočím. Představa, že bych
jednou měla vlastní dítě je ale šílená. Mamka mi vyprávěla, že když
byla v mých letech, zkrátka někdy v pubertě, tak taky o dětech nechtěla
ani slyšet. K tomuhle všemu mám opravdu obrovský strach z porodu, z té
nesnesitelné bolesti a adopce v tomto případě nic nevyřeší, protože je
to určitě na jednu stranu krásné někoho stvořit. Jak to tedy se mnou
je?
Doplňuji: