Historie úprav

quentos

Odpověděl/a – 1.září 14:06

na ZŠ žádné pouto nebylo (kamaráda, s nímž se dodnes vídám, jsem tam měl jediného, toho potkávám někdy v marketu, kde dělá skladníka; a kamarádku, která byla tehdy i jednou z prvních platonických lásek, dnes rovněž občas vídám, je z ní bankovní úřednice); s kontakty se spolužáky z osmiletého gymnázia je to o monoho lepší, ještě dnes se pravidelně scházíme, a to i se třídním – byli jsme tehdy jeho první třída, a když jsme odmaturovali a on měl dostat jinou, málem se z toho po těch osmi letech nevzpamatoval. (Za nás začal pít a pije dodnes…) Z jednoho ze spolužáků je dnes můj kolega, dosud z toho máme legraci. Byl zvláštní, neboť tehdy byl sígr a šprt v jedné osobě. Průšvihy byly jeho denní chléb a kdyby nebyl tajnou láskou našeho tehdejšího (homosexuálního) třídního, býval by byl již dávno několikrát z gymnázia vyloučen … dnes je z něj celkem spořádaný muž, ale aby se z něj stal, musel dostat na VŠ klíšťovou encefalitidu, kvůli níž nedostudoval. Za jeho řádění samozřejmě mohla puberta, z níž už rovněž zaplaťpámbu vyrostl.
Největší paradox? Jeden z největších sígrů z gymnaziální třídy dnes dělá u policie.
Musím říct, že jsem se vždy spíš stranil, obzvlášť šlo-li o aktivity chlapců. Vždy jsem se bavil spíš s děvčaty a došlo-li na družstevní soutěže, kdy nás rozdělili na dva teamy podle pohlaví, šel jsem vždy pomoci děvčatům, bylo jich o něco méně.
Školní průšvihy jsem nemíval; poznámku jsem nedostal nikdy, natož napomenutí či důtku. Jen jednou, ještě na ZŠ, jsem měl namále, ale protože učitelka věděla, že by šlo o mou první poznámku, dohodli jsme se, že o tom řeknu doma sám.
Na VŠ jsem konečně – přesně, jak maminka předpovídala – našel „stejně ulítlé“ lidi, jako jsem sám, takže tam teprve vznikla řádná přátelství. V kontaktu však nejsme zase z jiného zřejmého důvodu – byli jsme z různých koutů republiky… některá hluboká přátelství z VŠ mi vydržela dodnes, leč nejedná se o lidi z ročníku.

quentos

Odpověděl/a – 1.září 14:22

na ZŠ žádné pouto nebylo (kamaráda, s nímž se dodnes vídám, jsem tam měl jediného, toho potkávám někdy v marketu, kde dělá skladníka; a kamarádku, která byla tehdy i jednou z prvních platonických lásek, dnes rovněž občas vídám, je z ní bankovní úřednice); s kontakty se spolužáky z osmiletého gymnázia je to o monoho lepší, ještě dnes se pravidelně scházíme, a to i se třídním – byli jsme tehdy jeho první třída, a když jsme odmaturovali a on měl dostat jinou, málem se z toho po těch osmi letech nevzpamatoval. (Za nás začal pít a pije dodnes…) Z jednoho ze spolužáků je dnes můj kolega, dosud z toho máme legraci. Byl zvláštní, neboť tehdy byl sígr a šprt v jedné osobě. Průšvihy byly jeho denní chléb a kdyby nebyl tajnou láskou našeho tehdejšího (homosexuálního) třídního, býval by byl již dávno několikrát z gymnázia vyloučen … dnes je z něj celkem spořádaný muž, ale aby se z něj stal, musel dostat na VŠ klíšťovou encefalitidu, kvůli níž nedostudoval. Za jeho řádění samozřejmě mohla puberta, z níž už rovněž zaplaťpámbu vyrostl.
Největší paradox? Jeden z největších sígrů z gymnaziální třídy dnes dělá u policie.
Musím říct, že jsem se vždy spíš stranil, obzvlášť šlo-li o aktivity chlapců. Vždy jsem se bavil spíš s děvčaty a došlo-li na družstevní soutěže, kdy nás rozdělili na dva teamy podle pohlaví, šel jsem vždy pomoci děvčatům, bylo jich o něco méně.
Školní průšvihy jsem nemíval; poznámku jsem nedostal nikdy, natož napomenutí či důtku. Jen jednou, ještě na ZŠ, jsem měl namále, ale protože učitelka věděla, že by šlo o mou první poznámku, dohodli jsme se, že o tom řeknu doma sám.
Na VŠ jsem konečně – přesně, jak maminka předpovídala – našel „stejně ulítlé“ lidi, jako jsem sám, takže tam teprve vznikla řádná přátelství. V kontaktu však nejsme zase z jiného zřejmého důvodu – byli jsme z různých koutů republiky… některá hluboká přátelství z VŠ mi vydržela dodnes, leč nejedná se o lidi z ročníku.
Doplňuji:
přátelství z VŠ mají zase jinou výhodu – když jezdím po republice účastnit se scrabblových turnajů, vždy je, ať se turnaj koná kde chce, nablízku někdo známý, u koho lze přespat. Výjimkou je bohužel Sázava, kde se bude letos konat mistrovství republiky, na nějž se mi konečně podařilo kvalifikovat – tam holt budu muset shánět nějaké oficiální spaní…