Historie úprav

annas

Odpověděl/a – 14.únor 9:21

Ptáte se na význam slova „bůh“. Jak je to v češtině obyklé, z významu původního se významy psouvají, přenášejí atd.

Původní význam pod Rejzkova Etymologického slovníku

1. bohatství, štěstí, podíl’ – názory na vývoj slova boha z prajazyků se ve slovanštině různí.
2. podle laltinského lat. dīvus ‘božský’,,Deus, od ie. *dei- ‘zářit’ Významový posun ‘bůh, božský’→‘úžas(ný),záz­račný = je to div..

---

PSJC uvádí významy a použití slova bůh v původním i přeneseném významu.

1. bůh, náb. nejvyšší bytost se zvláštní mocí nad člověkem i nad přírodou, předmět nejvyšší úcty, tvůrce. (V představě křesťanské Bůh, Pán)
2. V rozmanitých spojeních je výrazem hnutí citových (podivu, obav, leknutí, uspokojení, žalosti a p.).

Bože, co se to se mnou děje.

3. Je prostředkem k zesilování slovesného děje (zdůrazňuje jej, zesiluje zápor, označuje hojnou míru něčeho a p.)
Např. za živého boha.

4. V některých spojeních je výrazem neurčitosti n. nejistoty, zvl. ve spojení – bůh ví …

5. Přeneseně . o předmětu či člověku milém n. ctěném.
Třeba Beethoven je Bůh.
–
V obecné češtině se slovo bůh používá jako

1. povzdech, zaklení – boha jeho!
2. zápor, nebo odmítnutí – ani bohovi!
3. vulgarismus ve významu neštvi mě, neprovokuj – nese boha.

První dvě spojení pocházejí ze slovenštiny uvádí SNČ.

annas

Odpověděl/a – 14.únor 10:53

Roman71 vysvětil slovo „bůh“ jako Svědek Jehovův.

Vy jste otázku vložil do kategorie Jazyky, takže se ptáte na význam slova „bůh“ obecně. Jak je to v češtině obyklé, z významu původního se významy ppsouvají, přenášejí atd.

Původní význam pod Rejzkova Etymologického slovníku

1. bohatství, štěstí, podíl’ – názory na vývoj slova boha z prajazyků se ve slovanštině různí.
2. podle laltinského lat. dīvus ‘božský’,,Deus, od ie. *dei- ‘zářit’ Významový posun ‘bůh, božský’→‘úžas(ný),záz­račný = je to div..

---

PSJC uvádí významy a použití slova bůh v původním i přeneseném významu.

1. bůh, náb. nejvyšší bytost se zvláštní mocí nad člověkem i nad přírodou, předmět nejvyšší úcty, tvůrce. (V představě křesťanské Bůh, Pán)
2. V rozmanitých spojeních je výrazem hnutí citových (podivu, obav, leknutí, uspokojení, žalosti a p.).

Bože, co se to se mnou děje.

3. Je prostředkem k zesilování slovesného děje (zdůrazňuje jej, zesiluje zápor, označuje hojnou míru něčeho a p.)
Např. za živého boha.

4. V některých spojeních je výrazem neurčitosti n. nejistoty, zvl. ve spojení – bůh ví …

5. Přeneseně . o předmětu či člověku milém n. ctěném.
Třeba Beethoven je Bůh.
–
V obecné češtině se slovo bůh používá jako

1. povzdech, zaklení – boha jeho!
2. zápor, nebo odmítnutí – ani bohovi!
3. vulgarismus ve významu neštvi mě, neprovokuj – nese boha.

První dvě spojení pocházejí ze slovenštiny uvádí SNČ.

annas

Odpověděl/a – 14.únor 16:39

Roman71 vysvětil slovo „bůh“ jako svědek Jehovův.

Vy jste otázku vložil do kategorie Jazyky, takže se zřejmě ptáte na význam slova „bůh“ obecně. Jak je to v češtině obyklé, z významu původního se významy posouvají, přenášejí atd.

Původní význam pod Rejzkova Etymologického slovníku

1. bohatství, štěstí, podíl’ – názory na vývoj slova boha z prajazyků se ve slovanštině různí.
2. podle laltinského dīvus ‘božský’,,Deus, od ie. *dei- ‘zářit’ Významový posun ‘bůh, božský’→‘úžas(ný),záz­račný = je to div..

---

PSJC uvádí významy a použití slova bůh v původním i přeneseném významu.

1. bůh, náb. nejvyšší bytost se zvláštní mocí nad člověkem i nad přírodou, předmět nejvyšší úcty, tvůrce. (V představě křesťanské Bůh, Pán Bůh)
2. V rozmanitých spojeních je výrazem hnutí citových (podivu, obav, leknutí, uspokojení, žalosti ap.).

Bože, co se to se mnou děje.

3. Je prostředkem k zesilování slovesného děje (zdůrazňuje jej, zesiluje zápor, označuje hojnou míru něčeho a p.)
Např. Ani za živého boha to neudělám.

4. V některých spojeních je výrazem neurčitosti n. nejistoty, zvl. ve spojení – Jen bůh ví, jak to dopadne.

5. Přeneseně – o předmětu či člověku milém n. ctěném, slavném atd.
Třeba Beethoven je „Bůh“.
–
V obecné češtině se slovo bůh používá jako

1. povzdech, zaklení – boha jeho!
2. zápor, nebo odmítnutí – ani bohovi!
3. vulgarismus ve významu neštvi mě, neprovokuj – neser boha.

První dvě spojení pocházejí ze slovenštiny uvádí SNČ.