Odpověděl/a – 5.únor 15:16
Je možné, že o tykání Bohu bylo rozhodnuto kdysi dávno nějakou církevní autoritou, přestože té se vyká.
Bohu, coby nejvyšší možné autoritě, v modlitbě či při meditacích tykáme. Vychází to zřejmě z toho, jak se mu chceme přiblížit, jak po něm toužíme.
Myslím si, že jde o vyjádření pokory a poslušnosti, respektu, jako třeba rodičům, i když jim jako děti v současnosti tykáme na rozdíl od minulosti.
Jde o hluboký vnitřní vztah, výraz lásky, o něž je ve vnějším světě nouze, ve světě, v němž se objevuje závist, nenávist, honba za penězi. lež, urážky atd. Bůh je „přítelem věřících“ … nebeským otcem … otcové dětem tykají … třeba v Desateru Bůh svým „dětem“ tyká …
Odpověděl/a – 5.únor 17:37
Je možné, že o tykání Bohu bylo rozhodnuto kdysi dávno nějakou církevní autoritou, přestože té se vyká.
Bohu, coby nejvyšší možné autoritě v modlitbě či při meditacích křesťané tykají.. Vychází to zřejmě z toho, že se mu chtějí přiblížit, že po něm touží, že mu důvěřují.
Myslím si, že jde o vyjádření pokory a poslušnosti, respektu jako třeba rodičům, i když jim v současnosti tykáme na rozdíl od minulosti.
Věřící tykáním Bohu projevují hluboký vnitřní vztah, jde o výraz lásky, úcty, jichž je ve vnějším světě nedostatek. Ve reálném světě se objevuje závist, nenávist, honba za penězi, lež, urážky atd.
Bůh je „přítelem věřících“ … nebeským otcem … otcové dětem přece tykají … třeba v Desateru Bůh svým „dětem“ také tyká …