Historie úprav

Avatar uživatele

Odpověděl/a – 28.červenec 23:38

Sama nejste! Já se směji každé karvině! 😁 Kdyby jste znala mé známé, dotvrdili by Vám to 🙂

Stejně jako Michal mám ty záchvaty většinou ve špatnou chvíli.

Včera jsem šla po městě a viděla jednu paní. Měla okolo 30 let. Šla po silnici a špatně šlápla. Takže upadla. Otočila jsem se a šla k ní, zda je v pořádku a nepotřebuje pomoct. Byla v pohodě, tak jsem šla dál. Ušla jsem cca 5 metrů a začla jsem se smát. Zároveň mi bylo ale té paní líto. V závěru jsem si ještě vzpomněla na sebe, že když naše město spravovali, měli různé místa ohraničené provázky. Ty provázky ale nebyly moc dobře vidět a já v nových ryflích, s taškou plnou nákupu, na rameni kabelku, v ruce časopisy z trafiky jsem šla a jako na sv*ňu jsem o ten jeden provázek zakopla a pěkně se natáhla 😁 Všechny věci se mi rozletěly včetně nákupu. Ryfle (podotýkám, že byly dva dny nové a značkové) se mi pěkně roztrhly. 😁 Takaže jsem tam asi čtvrt hodiny všechno sbírala. Dělníci, kteří na mě hleděli jako na zjevění mi nepomohli, ale začali se hrozně smát. V roztrhaných ryflích a kolenem odřeným do krve jsem odešla domů (naštěstí jsem to měla kousek). Doma jsem se ale tak šíleně začla smát, že jsem nevěděla, co dělat 😁

Takových historek mám mnoho. Potom je vyprávým v rodině či známým a společně se pěkně zasmějeme. Mně nedělá problém mít záchvat smíchu i z toho, že se mi rozlije hrnek s pitím, že se pocákám na náměstí zmrzlinou apod. Říkám si toto: „Žijeme jen jednou, tak si ten život musíme pořádně užít! A hlavně s humorem!!“ 😁

Avatar uživatele

Odpověděl/a – 29.červenec 18:38

Sama nejste! Já se směji každé karvině! 😁 Kdyby jste znala mé známé, dotvrdili by Vám to 🙂

Stejně jako Michal mám ty záchvaty většinou ve špatnou chvíli.

Včera jsem šla po městě a viděla jednu paní. Měla okolo 30 let. Šla po silnici a špatně šlápla. Takže upadla. Otočila jsem se a šla k ní, zda je v pořádku a nepotřebuje pomoct. Byla v pohodě, tak jsem šla dál. Ušla jsem cca 5 metrů a začla jsem se smát. Zároveň mi bylo ale té paní líto. V závěru jsem si ještě vzpomněla na sebe, že když naše město spravovali, měli různé místa ohraničené provázky. Ty provázky ale nebyly moc dobře vidět a já v nových ryflích, s taškou plnou nákupu, na rameni kabelku, v ruce časopisy z trafiky jsem šla a jako na sv*ňu jsem o ten jeden provázek zakopla a pěkně se natáhla 😁 Všechny věci se mi rozletěly včetně nákupu. Ryfle (podotýkám, že byly dva dny nové a značkové) se mi pěkně roztrhly. 😁 Takaže jsem tam asi čtvrt hodiny všechno sbírala. Dělníci, kteří na mě hleděli jako na zjevění mi nepomohli, ale začali se hrozně smát. V roztrhaných ryflích a kolenem odřeným do krve jsem odešla domů (naštěstí jsem to měla kousek). Doma jsem se ale tak šíleně začla smát, že jsem nevěděla, co dělat 😁

Takových historek mám mnoho. Potom je vyprávým v rodině či známým a společně se pěkně zasmějeme. Mně nedělá problém mít záchvat smíchu i z toho, že se mi rozlije hrnek s pitím, že se pocákám na náměstí zmrzlinou apod. Říkám si toto: „Žijeme jen jednou, tak si ten život musíme pořádně užít! A hlavně s humorem!!“ 😁
Doplňuji:
Omlouvám se: … vyprávím.