Historie úprav

Alesh

Odpověděl/a – 23.červenec 15:42

Práce otázkou nabídky a poptávky. Firma, kde ti lidé jsou zaměstnáni je soukromý subjekt a jak hodnotí svoje zaměstnance je čistě její věc. A pokud se to někomu nelíbí nemusí v té firmě pracovat. Jasný, že bla bla bla, práci sehnat je problém , zvlášť pro starší ročníky atd. tomu rozumím, ale to je na jinou debatu.
Prostě princip v tomto případě je jasný, jdu někam do práce, řeknou mi peníze takové a makové a já beru nebo neberu. Jakékoli srovnávání se s jinými zaměstnanci ve firmě je irelevantní a takové jak z doby socialismu, tj. nezajímá mě až tolik, kolik beru já, ale hlavně jestli náhodou někdo nebere víc jak já. Každý, ať si urve jak to umí. A můžu uvést i příklad mého otce. Je to dělník, desítky let v jedné fabrice, kousek mu chybí do důchodu. Bral mizerné peníze, do firmy chodili noví mladí a nástupáky měly větší. Stěžoval si, ale doma. Tak jsem do něj furt hustil, že se musí ozvat v práci, že snad něco umí, tak ať to „prodá“. Postupně si vyštěkal velmi slušné peníze s ohledem na svojí pozici a spokojenost. Takže asi tak. Neříkám, že to jde vždy, ale je potřeba něco umět a umět to prodat a jak tu píšu, jde to i v hodně pozdním věku, ne že ne.

quentos

Odpověděl/a – 24.červenec 8:06

Práce otázkou nabídky a poptávky. Firma, kde ti lidé jsou zaměstnáni, je soukromý subjekt, a jak hodnotí svoje zaměstnance, je čistě její věc. A pokud se to někomu nelíbí, nemusí v té firmě pracovat. Jasný, že bla bla bla, práci sehnat je problém, zvlášť pro starší ročníky atd., tomu rozumím, ale to je na jinou debatu.
Prostě princip v tomto případě je jasný, jdu někam do práce, řeknou mi peníze takové a makové a já beru nebo neberu. Jakékoli srovnávání se s jinými zaměstnanci ve firmě je irelevantní a takové jak z doby socialismu, tj. nezajímá mě až tolik, kolik beru já, ale hlavně jestli náhodou někdo nebere víc jak já. Každý ať si urve, jak to umí. A můžu uvést i příklad mého otce. Je to dělník, desítky let v jedné fabrice, kousek mu chybí do důchodu. Bral mizerné peníze, do firmy chodili noví mladí a nástupáky měli větší. Stěžoval si, ale doma. Tak jsem do něj furt hustil, že se musí ozvat v práci, že snad něco umí, tak ať to „prodá“. Postupně si vyštěkal velmi slušné peníze s ohledem na svojí pozici a spokojenost. Takže asi tak. Neříkám, že to jde vždy, ale je potřeba něco umět a umět to prodat, a jak tu píšu, jde to i v hodně pozdním věku, ne že ne.