Odpověděl/a – 9.květen 9:27
Jde o nespisovnou variantu, která se víc používá v Čechách. Ale
i na Moravě se objevují některé znaky v nářečích . V době
národního jazyka tyto tvary patřily do normy spisovného jazyka.
----.
Je to dané historickým vývojem češtiny již od rozpadu slovanských jazyků.
Při rozpadu praslovanštiny došlo k tzv. stahovaní koncovek -aja, oja, oje atd. – zůstalo v ruštině – novaja, dobraja, dělaješ atd. v češtině nová, dobrá, děláš.
Vzniklo skloňování jmenné a složené – jmenné – 6 = jer –
dobr6, , bohat6, mlád6 – ještě dnes některé jmenné tvary zůstaly,
když zanikly jery.
.
Složené – dobr6 + j6 bez dobrajego, dobraja, dobroje atd. Stahováním
vzniklo dnešní dobrý, dobrá, dobré.
–
Jenže ve 14. století proběhla změna ý(í) – aj – ej, vrátil se tedy
původní stav.
Změna ý v ej proběhla ve všech případech, í v ej jen někde. Do spisovné češtiny tato změna pronikla jen omezeně, a to uprostřed slova – např. kejhat, hejl. Jinak je to jev nářeční, případně nadnářeční = obecná čeština.
Tyto tvary tedy v době NO patřily do pravoopisné normy. Dnes až na výjimky jsou nespisovné.
dobrý – dobraj – dobrej; Ale i mlýn – mlajn – mlejn, cín – cejn atd.
Nejde tolik o pravopis, ale o vývoj hláskový a tvaroslovný.
Vývoj českého jazyka dialektologie – učebnice pro VŠ – kolektiv autorů
Odpověděl/a – 9.květen 13:39
Jde o nespisovnou variantu, která se víc používá v Čechách. Ale
i na Moravě se objevují některé znaky v nářečích . V době
národního jazyka tyto tvary patřily do normy spisovného jazyka.
----.
Je to dané historickým vývojem češtiny již od rozpadu slovanských jazyků.
Při rozpadu praslovanštiny došlo k tzv. stahovaní koncovek -aja, oja, oje atd. – zůstalo v ruštině – novaja, dobraja, dělaješ atd. v češtině nová, dobrá, děláš.
Vzniklo skloňování jmenné a složené – jmenné – 6 = jer –
dobr6, , bohat6, mlád6 – ještě dnes některé jmenné tvary zůstaly,
když zanikly jery.
.
Složené – dobr6 + j6 bez dobrajego, dobraja, dobroje atd. Stahováním
vzniklo dnešní dobrý, dobrá, dobré.
–
Jenže ve 14. století proběhla změna ý(í) – aj – ej, vrátil se tedy
původní stav.
Změna ý v ej proběhla ve všech případech, í v ej jen někde. Do spisovné češtiny tato změna pronikla jen omezeně, a to uprostřed slova – např. kejhat, hejl. Jinak je to jev nářeční, případně nadnářeční = obecná čeština.
Tyto tvary tedy v době NO patřily do pravoopisné normy. Dnes až na výjimky jsou nespisovné.
dobrý – dobraj – dobrej; Ale i mlýn – mlajn – mlejn, cín – cejn atd.
Nejde tolik o pravopis, ale o vývoj hláskový a tvaroslovný.
Vývoj českého jazyka dialektologie – učebnice pro VŠ – kolektiv autorů
Doplňuji:
Uvědomila jsem si, že přece existuje v češtině jeden výraz.
Tvary, které jste uvedla, nejsou komolením jazyka, ale jde o historicky daný jazykový ÚZUS, tj. ustálenou jazykovou zvyklost, byť nesprávnou ve vztahu k normě, tj. závaznému pravidlu pro spisovnou češtinu (vznikla z nářečí ístředočeského). Norma je kodifikovaná např. v PČP, v mluvnici nebo jazykových slovnících.
Obecná čeština je interdialekt – běžná mluva po celém území ČR – regionální nářečí (dialekt – zeměpisné odlišné) a sociální nářečí (slang) – mluva podle profesí či zájmů atd.
Více diskuse