Historie úprav

orwell

Odpověděl/a – 18.leden 0:56

Jo, jo, Kelte dovedl. Dokonce jsem podobný příklad řešil kdysi před cca 35 lety v zajímavější modifikaci. Byla to doba 8 bit. „počítačů“ a programy se nahrávaly z kazeťáků. Jelikož měl každý jiné počítadlo, byly údaje o začátcích programů mezi nimi nepřenositelné. Při jejich hledání jsem „ucukal“ magnetofon a začal jsem přemýšlet, jak si to usnadnit a nezničit další. No a tak jsem si odvodil vzorec, který jsem si naprogramoval na TI58C, zjistil si parametry používaných pásků ( myslím, že stačila tloušťka), ke každému typu kazeťáku údaj počitadla při přetočení celého pásku, vložit do paměti, odpálit výpočet a v momentě jsem měl na displeji číslo odpovídající začátku programu na mém magnetofonu. Fungovalo to s přesností +/- jedna jednotka na posledním místě výsledku. Dnes je to úsměvné, ale tenkrát mně to dost pomohlo. Tu kalkulačku ještě mám i vzorec s programem bych asi našel. Jen mám pocit, že jsem pro tento účel použil aritmetickou posloupnost, kde diferencí byla tloušťka pásku, tj. o kolik při každé otáčce narostl nebo se zmenšil poloměr cívky. No, ale protože jsou mi často mazány moje výtvory (dokonce už i ty, kde není výsledek ani postup), tak si ho odvoď sám. A není to náhodou domácí úkol?

orwell

Odpověděl/a – 19.leden 20:24

Jo, jo, Kelte dovedl. Dokonce jsem podobný příklad řešil kdysi před cca 35 lety v zajímavější modifikaci. Byla to doba 8 bit. „počítačů“ a programy se nahrávaly z kazeťáků. Jelikož měl každý jiné počítadlo, byly údaje o začátcích programů mezi nimi nepřenositelné. Při jejich hledání jsem „ucukal“ magnetofon a začal jsem přemýšlet, jak si to usnadnit a nezničit další. No a tak jsem si odvodil vzorec, který jsem si naprogramoval na TI58C, zjistil si parametry používaných pásků ( myslím, že stačila tloušťka), ke každému typu kazeťáku údaj počitadla při přetočení celého pásku, vložit do paměti, odpálit výpočet a v momentě jsem měl na displeji číslo odpovídající začátku programu na mém magnetofonu. Fungovalo to s přesností +/- jedna jednotka na posledním místě výsledku. Dnes je to úsměvné, ale tenkrát mně to dost pomohlo. Tu kalkulačku ještě mám i vzorec s programem bych asi našel. Jen mám pocit, že jsem pro tento účel použil aritmetickou posloupnost, kde diferencí byla tloušťka pásku, tj. o kolik při každé otáčce narostl nebo se zmenšil poloměr cívky. No, ale protože jsou mi často mazány moje výtvory (dokonce už i ty, kde není výsledek ani postup), tak si ho odvoď sám. A není to náhodou domácí úkol?
Doplňuji:
Emefej: 100% souhlasím, ale otázka zněla: Dokázali byste odvodit … a ne opsat, najít, vyšťourat … A v tom to je. Ono totiž to odvozování provádí něco velice důležitého s mozkem. Ne nadarmo učí na „pajdáku“ budoucí učitele, že každý vzorec na SŠ by měl být odvozen. Ono to nelze brát doslova, ale něco na tom je. Jinak vzorců lze v literatuře najít spoustu, dobrých, horších i špatných. Klidně je možné najít na pohled různé mat. vztahy vedoucí ke správným výsledkům.