Historie úprav
Odpověděl/a – 15.leden 20:26
Když se Hitler stal říšským kancléřem, bylo patnáct let po (první)
světové válce, která byla opravdu strašlivá. Každý věřil (nebo chtěl
věřit), že se lidstvo poučilo, málokdo uvažoval o nutnosti zbrojení.
A když došlo na lámání chleba, odpovědní politici věřili, že ústupky
zachrání mír.
Zajímavé by bylo, kdyby se v Mnichově s Hitlerem nesetkal Chamberlain a
Daladier, ale Churchill (dva roky po Mnichovu se stal ministerským předsedou)
a de Gaulle (i když ten byl v té době snad ještě řadovým
důstojníkem)…
Odpověděl/a – 15.leden 21:32
Když se Hitler stal říšským kancléřem, bylo patnáct let po (první)
světové válce, která byla opravdu strašlivá. Každý věřil (nebo chtěl
věřit), že se lidstvo poučilo, málokdo uvažoval o nutnosti zbrojení.
A když došlo na lámání chleba, odpovědní politici věřili, že ústupky
zachrání mír.
Zajímavé by bylo, kdyby se v Mnichově s Hitlerem nesetkal Chamberlain a
Daladier, ale Churchill (dva roky po Mnichovu se stal ministerským předsedou)
a de Gaulle (i když ten byl v té době snad ještě řadovým
důstojníkem)…
Doplňuji:
A k té obraně… na to téma bylo hodně spekulací co by kdyby. Po Mnichovu
a obsazení pohraničí už bylo na obranu pozdě. A poté, co spojenci
předvedli po napadení Polska se nedá předpokládat, že by ČSR někdo
pomohl.
Nakonec je asi dobře, že to dopadlo takto. Četnictvo v té době svedlo
poměrně dost bitev s nejrůznějšími nacistickými bojůvkami a spoustu
z nich vítězně. Pozor, nebyla to žádná sranda, pachatelů byli dobře
vyzbrojeni, mnohdy líp, než četnictvo.
A armáda ukázala, že nejsou zbabělci. Čechoslováci bojovali ve všech
koutech světa, na zemi, na nebi, na vodě, na poušti i v džungli. Jen
nedostala příležitost bránit vlastní území.