Odpověděl/a – 1.prosinec 15:55
Ve starých bizoních dobách některé indiánské kmeny neznaly tabák a tak kouřili v dýmkách speciální směs nazvanou kinikinick, což je směs vnitřní kůry svídy krvavé, listů medvědice lékařské, škumpy lysé a rozdrceného kořene puškvorce obecného.
Pozdějí se začal do směsi kinnickinnick přidávat i klasický tabák. Kinnickinnick se často v dýmkách kouří ještě dnes. Nikdy nebyly používány žádné drogy a není tomu tak ani dnes.
Původní náboženství prérijních kmenů halucinogeny neznaly, ty se začaly rozšiřovat na pláně až v rezervačním období, a to především z jihu (Mexiko,…). Někteří tradiční indiáni považují například nacpání marihuany do catlinitové dýmky za nepřípustné a za znesvěcení dýmky i indiánské tradice
ndiani.blogspot.cz/2004_09_01_archive.html
Odpověděl/a – 1.prosinec 18:43
Ve starých bizoních dobách některé indiánské kmeny neznaly tabák a tak kouřili v dýmkách speciální směs nazvanou kinikinick, což je směs vnitřní kůry svídy krvavé, listů medvědice lékařské, škumpy lysé a rozdrceného kořene puškvorce obecného.
Pozdějí se začal do směsi kinnickinnick přidávat i klasický tabák. Kinnickinnick se často v dýmkách kouří ještě dnes. Nikdy nebyly používány žádné drogy a není tomu tak ani dnes.
Původní náboženství prérijních kmenů halucinogeny neznaly, ty se začaly rozšiřovat na pláně až v rezervačním období, a to především z jihu (Mexiko,…). Někteří tradiční indiáni považují například nacpání marihuany do catlinitové dýmky za nepřípustné a za znesvěcení dýmky i indiánské tradice
ndiani.blogspot.cz/2004_09_01_archive.html
Doplňuji:
Uvedla jsem jednu z možností. Opravdu záleželo zřejmě na oblasti. Ještě
další informace .
Uvedená směs se týkala hlavně oblasti, kde přecházely pláně v lesnatá uzemí. Něco obdobného se prý používalo i v oblasti severozápadního pobřeží. V oblasti plání tvořila jednu z hlavních složek šalvěj.
Šalvěj se používá dodnes. Paradoxem je, v poslední době se mnozí badatelé přiklánějí k tomu, že hlavní složkou směsi nebyla šalvěj , ale pelyněk. K záměně došlo údajně špatným překladem a určením rostlin. Údaje od původních obyvatel neexistují a ti, kteří se ke svým kulturám navrací, vycházejí z dostupných informací.
Faktem je, že šalvěj je kosmopolitní rostlina a v kulturách současných plání se využívá. Americká šalvěj má o trošku větší a stříbrnější lístky. Chuť však je naprosto shodná se šalvějí naší. K „očišťování“ různých míst, i těla se často využívá dýmu ze spalovaní sladké trávy. Jde o další kosmopolitní rostlinu. U nás je známá jako tomka vonná.
Stejné rostlině se také na severu Moravy a v Polsku říkalo, a snad i ještě říká ,zubří tráva. V Polsku se přidávala do likéru zvaného zubrovka.