Historie úprav

anonym

Odpověděl/a – 1.prosinec 14:32

Ano, byla tam buzerace, ale…člověk se dostal do kolektivu stejně starých lidí, prožíval s nimi stejné věci a navazovali se tím někdy i přátelství na celý život.
Na vojně jsi se mohl naučit jezdit s náklaďákem, kluci si odtamtud přinesli i řidičák na autobus ( a zdrama) čili měli zadarmo další povolání, naučili se jezdit s pásovými vozidly (opět zadarmo), takže řidičák na bagr, buldozer, popř. kolový jeřáb…zkrátka povolání, které šlo převzít do civilu a nemuset za to platit.
Já mám třeba kurz na elektrocentrály (sice jsem ho nevyužil v civilu, ale několik mých kamarádů ano), zrovna tak výcvik psů nebo radiotelegrafis­ti…to všechno se opět dalo využít v civilu.
Zrovna tak při různých cvičeních člověk poznal co všechno vydrží (jak říkávali velitelé..když už nemůžeš, tak ještě 10× můžeš…a to je pravda).Člověk si říká, když to vydrží ti ostatní, tak to vydržím také.Takže odolnost po psychické stránce, nesložit se při prvním škobrtnutí.
Tenkrát jsme byl také naštvaný když jsem musel na vojnu, ale až po letech v civilu si nakonec musím přiznat, že ta vojna byla k něčemu dobrá.
Kolik z dnešních mladých dokáže si alespoň ob den vyčistit boty (na vojně každý den), přišít si knoflík, zalátat díru na kalhotech atd.To jsou návyky, které si pak také člověk přinese do civilu a neuvědomí si, že ho to vlastně naučila vojna.
A ještě jedna věc.Prakticky nám nepřišlo divné když jsme se normálně bavili se Slovákama, zkrátka jsme jim rozumněli (vlastně v televizi se střídali čeští a slovenští hlasatelé), takže žádný problém s dorozumíváním…a ne jako dneska, že si mladí lidé se Slovákama už nerozumí.

anonym

Odpověděl/a – 1.prosinec 15:16

Ano, byla tam buzerace, ale…člověk se dostal do kolektivu stejně starých lidí, prožíval s nimi stejné věci a navazovali se tím někdy i přátelství na celý život.
Na vojně jsi se mohl naučit jezdit s náklaďákem, kluci si odtamtud přinesli i řidičák na autobus ( a zdrama) čili měli zadarmo další povolání, naučili se jezdit s pásovými vozidly (opět zadarmo), takže řidičák na bagr, buldozer, popř. kolový jeřáb…zkrátka povolání, které šlo převzít do civilu a nemuset za to platit.
Já mám třeba kurz na elektrocentrály (sice jsem ho nevyužil v civilu, ale několik mých kamarádů ano), zrovna tak výcvik psů nebo radiotelegrafis­ti…to všechno se opět dalo využít v civilu.
Zrovna tak při různých cvičeních člověk poznal co všechno vydrží (jak říkávali velitelé..když už nemůžeš, tak ještě 10× můžeš…a to je pravda).Člověk si říká, když to vydrží ti ostatní, tak to vydržím také.Takže odolnost po psychické stránce, nesložit se při prvním škobrtnutí.
Tenkrát jsme byl také naštvaný když jsem musel na vojnu, ale až po letech v civilu si nakonec musím přiznat, že ta vojna byla k něčemu dobrá.
Kolik z dnešních mladých dokáže si alespoň ob den vyčistit boty (na vojně každý den), přišít si knoflík, zalátat díru na kalhotech atd.To jsou návyky, které si pak také člověk přinese do civilu a neuvědomí si, že ho to vlastně naučila vojna.
A ještě jedna věc.Prakticky nám nepřišlo divné když jsme se normálně bavili se Slovákama, zkrátka jsme jim rozumněli (vlastně v televizi se střídali čeští a slovenští hlasatelé), takže žádný problém s dorozumíváním…a ne jako dneska, že si mladí lidé se Slovákama už nerozumí.
Doplňuji:
Ještě bych doplnil k tvému „vojna podle mě dala hodně špatných věcí“, je to přesně to samé jako když mladý člověk odejde v patnácti letech na internát.Pokud má dobrý základ z rodiny, internát ho nezkazí, špatně vychovaného člověk ještě více zkazí internát.
A PŘESNĚ TAKHLE TO JE S VOJNOU.
Neznám ve svém okolí člověka, kterého vojna zkazila, ale znám hodně lidí, které se na internátě naučili to co z domova neznali (drogy, alkohol)…na vojně DROGY K DOSTÁNÍ NEBYLY a pokud byl voják chycen s alkoholem, tak šel do basy (popř.měl zaražené vycházky, čili domácí vězení, což obnášelo STÁLÁ PRÁCE NA ROTĚ).