Historie úprav

Avatar uživatele

Odpověděl/a – 3.listopad 10:54

Je a není. Člověka s pevným charakterem množství peněz neovlivní. Obzvlášť, je-li na ně zvyklý.
Může se na něm ale projevit jiné hospodaření s nimi. Je samozřejmé, že člověk se chová jinak, hospodaří-li s malým množstvím financí a jinak, potřebuje-li zhodnotit velký majetek.
Většinou by se u bohatého člověka měla porojevit určitá moudrá velkorysost, nadhled.
Podívej se na zbohatlíky. Tam to funguje přesně opačně – úzkoprsí, hamižní a skrblící lidé, kteří si váží jenom těch peněz. Buď na nich sedí a neumí je využít, nebo naopak začnou rozhazovat, aby se před svým okolím „ukázali“. Ukazují ale pouze svou omezenost. Než je přijme vyšší kasta společnosti, budou muset dokázat víc, než jen to, že mají peníze. A do té původní sociální vrstvy už patřit nemohou. V tomto případě bude v řadě případů pokažený i charakter. Dost se to projevilo hned po revoluci, kdy se řadě podnikatelů náhle vedlo dobře. Zažila jsem to u známé. Jezdili po dražbách a zajímali se o spoustu objektů. Některé začali v té své euforii opravovat. Měli obchod s textilem a její pokladní si stěžovala, že majitelka nejméně jednou týdně přišla, vybrala celou tržbu a vyrazila na nákupy. Častzo nás zvali a chodili k nám na návštěvy. Když jsem se zeptala, jestli mají nějakou finanční rezervu, tak se tomu oba smáli. Neviděla jsem nikoho, kdo by rozhazoval peníze v tak vcelkém množství a za takové hlouposti.
Během půl roku si u nich začali podávat kliku věřitelé a za dalších pár měsíců exekutoři. Dnes žijí ve dvoupokojovém obecním bytě s existečním minimem.

Avatar uživatele

Odpověděl/a – 3.listopad 11:04

Je a není. Člověka s pevným charakterem množství peněz neovlivní. Obzvlášť, je-li na ně zvyklý.
Může se na něm ale projevit jiné hospodaření s nimi. Je samozřejmé, že člověk se chová jinak, hospodaří-li s malým množstvím financí a jinak, potřebuje-li zhodnotit velký majetek.
Většinou by se u bohatého člověka měla porojevit určitá moudrá velkorysost, nadhled.
Podívej se na zbohatlíky. Tam to funguje přesně opačně – úzkoprsí, hamižní a skrblící lidé, kteří si váží jenom těch peněz. Buď na nich sedí a neumí je využít, nebo naopak začnou rozhazovat, aby se před svým okolím „ukázali“. Ukazují ale pouze svou omezenost. Než je přijme vyšší kasta společnosti, budou muset dokázat víc, než jen to, že mají peníze. A do té původní sociální vrstvy už patřit nemohou. V tomto případě bude v řadě případů pokažený i charakter. Dost se to projevilo hned po revoluci, kdy se řadě podnikatelů náhle vedlo dobře. Zažila jsem to u známé. Jezdili po dražbách a zajímali se o spoustu objektů. Některé začali v té své euforii opravovat. Měli obchod s textilem a její pokladní si stěžovala, že majitelka nejméně jednou týdně přišla, vybrala celou tržbu a vyrazila na nákupy. Častzo nás zvali a chodili k nám na návštěvy. Když jsem se zeptala, jestli mají nějakou finanční rezervu, tak se tomu oba smáli. Neviděla jsem nikoho, kdo by rozhazoval peníze v tak vcelkém množství a za takové hlouposti.
Během půl roku si u nich začali podávat kliku věřitelé a za dalších pár měsíců exekutoři. Dnes žijí ve dvoupokojovém obecním bytě s existečním minimem.
Doplňuji:
Ke Tvému doplnění opakuji, že i v tomto směru je to „jak u koho“. Tupozrakému omezenci nepomůže sebevětší majetek.