Historie úprav
Odpověděl/a – 17.červenec 12:47
Podle Ottova naučného slovníku myslivecká latina: 'líčení rozmanitých příhod a událostí při lovu zvěře a provozování myslivosti s vymyšlenými zvláštnostmi tak, aby vypravování vzbuzovalo podiv, někdy i závist ostatních myslivců . Je to mluva zájmové či profesní skupiny – snaha odlišit se – pro ostatní uživatele zpravidla „nesrozumitelná“ . Stejně jako v jiných povoláních nebo zájmových skupinách.
Myslivost, která byla kdysi povoláním, si – jakožto zvláštní odborná činnost vytvářela různé zvyky a obřady a také svoji mluvu, mezi niž patří i „latina“.. Od běžného hovorového jazyka se odlišovala a nebyla ostatnímu obyvatelstvu zcela srozumitelná. Zásluhou buditelů a řady mysliveckých literátů se česká myslivecká mluva zachovala dodnes.
Myslivecká latina – sklon k obohacování a romantizaci zážitku není nikde tak zakořeněn a vyjádřen jako v nejstarším zaměstnání člověka, v lovectví. Myslivecká latina je slovní či výtvarné zobrazení lovu, lovce, zvěře, které více či méně neodpovídá skutečnosti, ale na první pohled se nejeví jako nepravděpodobné. Nesmí tradovat pověrečné představy, zakrývat vlastní chyby, sloužit k vychloubačství. Myslivecká latina nemá mít jiný účel, než potěšit, pobavit, udělat jiným radost. Má být proto výtvorem z pravdy a snu, z reality a poezie.
Zvláštní mluva myslivců se začala objevovat již ve středověku. Tehdy se mluvilo německy, takže „myslivecká latina“ se objevuje i v němčině. Vypravování historek je zvykem při poslední leči.
Při porovnání české myslivecké mluvy s mysliveckou mluvou jiných národů nám nemůže uniknout její typický rys. Totiž v žádné jiné evropské myslivecké mluvě není tak jednoznačně vyjádřen kladný citový vztah myslivce ke zvěři a k přírodě.
Myslivecká latina se zřejmě najde i v dalších zemích (uvedla jsme Německo), ale určitě se objevuje (objevovala) v Rusku, jak vypovídají např. Turgeněnovy Lovcovy zápisky.
Zajímavosti o myslivosti a myslivcích v odkazu
http://www.ms-smilovice-reka.ic.cz/index.php?id_page=article_zvyky
Odpověděl/a – 17.červenec 16:47
Podle Ottova naučného slovníku myslivecká latina: 'líčení rozmanitých příhod a událostí při lovu zvěře a provozování myslivosti s vymyšlenými zvláštnostmi tak, aby vypravování vzbuzovalo podiv, někdy i závist ostatních myslivců . Je to mluva zájmové či profesní skupiny – snaha odlišit se – pro ostatní uživatele zpravidla „nesrozumitelná“ . Stejně jako v jiných povoláních nebo zájmových skupinách.
Myslivost, která byla kdysi povoláním, si – jakožto zvláštní odborná činnost vytvářela různé zvyky a obřady a také svoji mluvu, mezi niž patří i „latina“.. Od běžného hovorového jazyka se odlišovala a nebyla ostatnímu obyvatelstvu zcela srozumitelná. Zásluhou buditelů a řady mysliveckých literátů se česká myslivecká mluva zachovala dodnes.
Myslivecká latina – sklon k obohacování a romantizaci zážitku není nikde tak zakořeněn a vyjádřen jako v nejstarším zaměstnání člověka, v lovectví. Myslivecká latina je slovní či výtvarné zobrazení lovu, lovce, zvěře, které více či méně neodpovídá skutečnosti, ale na první pohled se nejeví jako nepravděpodobné. Nesmí tradovat pověrečné představy, zakrývat vlastní chyby, sloužit k vychloubačství. Myslivecká latina nemá mít jiný účel, než potěšit, pobavit, udělat jiným radost. Má být proto výtvorem z pravdy a snu, z reality a poezie.
Zvláštní mluva myslivců se začala objevovat již ve středověku. Tehdy se mluvilo německy, takže „myslivecká latina“ se objevuje i v němčině. Vypravování historek je zvykem při poslední leči.
Při porovnání české myslivecké mluvy s mysliveckou mluvou jiných národů nám nemůže uniknout její typický rys. Totiž v žádné jiné evropské myslivecké mluvě není tak jednoznačně vyjádřen kladný citový vztah myslivce ke zvěři a k přírodě.
Myslivecká latina se zřejmě najde i v dalších zemích (uvedla jsme Německo), ale určitě se objevuje (objevovala) v Rusku, jak vypovídají např. Turgeněnovy Lovcovy zápisky.
Zajímavosti o myslivosti a myslivcích v odkazu
http://www.ms-smilovice-reka.ic.cz/index.php?id_page=article_zvyky
Doplňuji:
Pro zájemce doplňuji původ spojení „myslivecká latina“, která patří
do myslivecké mluvy. Je i rybářská latina atd.
Spojení vzešlo z toho, že jako „latina“, tj. jako řeč obyčejnému člověku nesrozumitelná, se kdysi označovaly hantýrky některých zaměstnání (kramářů, žebráků, řemeslných zlodějů: něm. Krämerlatein, Bettlerlatein, angl. thieves latin.
Mysliveckou latinou se tedy původně rozuměl slang myslivců (jejich zvyk nahrazovat běžná slova jinými – krev = barva, jimž „nemyslivci nerozuměli“), nakonec pak jejich vymyšlené, neuvěřitelné historky.
E. Machek: Etymologický slovník