Historie úprav

anonym

Odpověděl/a – 17.červen 15:40

Sexuální přitažlivost mezi jedinci stejného pohlaví se vyskytuje i mezi jinými biologickými druhy, nejen u lidí. Pokud to takto příroda a evoluce „zařídila“ a
i z pohledu náboženského jsme všichni dílo Stvořitele, nemá cenu se nad tím nějak pozastavovat či dokonce odsuzovat. Homosexualita není diagóza, není dědičná a není přenosná. Tedy něco jako „přenos“ homosexuality není možné.
V dnešní době, kdy máme takřka neomezený přísun informací nechápu, že ještě někdo argumentuje jako Koniáš, Hitler nebo Stalin. Konzervatizmus nelze zaměňovat za tmářství.
Jako matka a babička mám na výchovu dětí jeden názor , ověřený praxí. Každá výchova v soukromí a každá rodina, (pokud se nejedná o asociály) , je lepší než sebelepší ústavní režim. Nehledě na ne nepodstatný fakt, kolik chod takových dětských domovů stojí finančních prostředků a komu takový systém vyhovuje
a nahrává.
Kdyby děti dostaly na vybranou, zda pokračovat v nějakém ústavním zařízení nebo žít s dvojicí dvou mužů nebo žen, jistě by si nevybraly ústav. Podotýkám,
že dvojice, které se rozhodnou k osvojení dítěte v drtivých případech uvažují o dětech, o které nemá nikdo jiný zájem.
Při dnešní rozvodovosti jen málo dětí bohužel vyrůstá v tradičním křesťanském modelu rodiny tj. otec, matka, sourozenec, prarodiče. Hrozí snad dětem, které vychovává jen vlastní matka s babičkou, že budou mít problémy se sexuální orientací? Jediné, co lze okoukat, je „model“ rodiny a vztahů, ale to se týká většiny dnešní generace, nejen těch, kteří budou vychováváni event. registrovaným párem.
Já si myslím, že zázemí opuštěnému dítěti- ať už citové a hmotné, může poskytnout jakákoliv osoba, bez ohledu na pohlaví nebo sexuální orientaci. Důležitý je zájem a snaha.
Závěrem bych chtěla vyjádřit svoje přesvědčení, že se dělá okolo „povolení“ adopcí dětí párům stejného pohlaví zbytečně mnoho humbuku.
Když se debatovalo o registrovaném parnerství, také toto téma vzbudilo mnoho emocí a přes ten balast se téměř opominulo racionální jádro problému a důvody proč páry stejného pohlaví vlastně cítí potřebu „registrace“. Dnes se páry běžně sezdávají (a rozcházejí) jako ostatní občané, jen není kolem toho rozruch, nikterak se nezvedla hladina homosexuality v Čechách, jen mají ti, co o to stojí, poněkud jednodušší zákonnou oporu v řešení svých osobních situací.
Myslím si proto, že pokud někdy dojde ke „státnímu souhlasu“ s pěstounskou péčí o děti párů (chcete-li dvojic) stejného pohlaví, nikterak výrazně se počet dětí v ústavech mezmění. Bohužel.
Ten, kdo chce nějakým způsobem děti takto vychovávat, ten si už nějakou kličku našel, páry stejného pohlaví se nebudou hromadit před dětskými domovy aby mohly žádat o adopce dětí. Jen budou mít všichni ti, kterých se to týká (nebo může týkat) jednodušší život z hlediska paragrafů a úřední moci. Matky, které spolu vychovávají děti z předešlých vztahů budou mít k dítěti partnerky i úředně posvěcený vztah. A nejde jen o práva
k dítěti, ale i o povinnosti.
Jsem přesvědčena, že je jen otázkou času kdy otevřená společnost přijme i takové zákony, které se týkají minorit a jejich potřeb.
Může se o tom dlouho diskutovat, dlouho tomu bránit, ale vývoj u nás i ve světě jde tou cestou, která ne každému se musí líbit, ale výsledek nakonec bude ten, že páry stejného pohlaví budou moci mít zákonnou možnost se o děti (ať už vlastní nebo „přivlastněné“) starat.

anonym

Odpověděl/a – 17.červen 16:00

Sexuální přitažlivost mezi jedinci stejného pohlaví se vyskytuje i mezi jinými biologickými druhy, nejen u lidí. Pokud to takto příroda a evoluce „zařídila“ a
i z pohledu náboženského jsme všichni dílo Stvořitele, nemá cenu se nad tím nějak pozastavovat či dokonce odsuzovat. Homosexualita není diagóza, není dědičná a není přenosná. Tedy něco jako „přenos“ homosexuality není možné.
V dnešní době, kdy máme takřka neomezený přísun informací nechápu, že ještě někdo argumentuje jako Koniáš, Hitler nebo Stalin. Konzervatizmus nelze zaměňovat za tmářství.
Jako matka a babička mám na výchovu dětí jeden názor , ověřený praxí. Každá výchova v soukromí a každá rodina, (pokud se nejedná o asociály) , je lepší než sebelepší ústavní režim. Nehledě na ne nepodstatný fakt, kolik chod takových dětských domovů stojí finančních prostředků a komu takový systém vyhovuje
a nahrává.
Kdyby děti dostaly na vybranou, zda pokračovat v nějakém ústavním zařízení nebo žít s dvojicí dvou mužů nebo žen, jistě by si nevybraly ústav. Podotýkám,
že dvojice, které se rozhodnou k osvojení dítěte v drtivých případech uvažují o dětech, o které nemá nikdo jiný zájem.
Při dnešní rozvodovosti jen málo dětí bohužel vyrůstá v tradičním křesťanském modelu rodiny tj. otec, matka, sourozenec, prarodiče. Hrozí snad dětem, které vychovává jen vlastní matka s babičkou, že budou mít problémy se sexuální orientací? Jediné, co lze okoukat, je „model“ rodiny a vztahů, ale to se týká většiny dnešní generace, nejen těch, kteří budou vychováváni event. registrovaným párem.
Já si myslím, že zázemí opuštěnému dítěti- ať už citové a hmotné, může poskytnout jakákoliv osoba, bez ohledu na pohlaví nebo sexuální orientaci. Důležitý je zájem a snaha.
Závěrem bych chtěla vyjádřit svoje přesvědčení, že se dělá okolo „povolení“ adopcí dětí párům stejného pohlaví zbytečně mnoho humbuku.
Když se debatovalo o registrovaném parnerství, také toto téma vzbudilo mnoho emocí a přes ten balast se téměř opominulo racionální jádro problému a důvody proč páry stejného pohlaví vlastně cítí potřebu „registrace“. Dnes se páry běžně sezdávají (a rozcházejí) jako ostatní občané, jen není kolem toho rozruch, nikterak se nezvedla hladina homosexuality v Čechách, jen mají ti, co o to stojí, poněkud jednodušší zákonnou oporu v řešení svých osobních situací.
Myslím si proto, že pokud někdy dojde ke „státnímu souhlasu“ s pěstounskou péčí o děti párů (chcete-li dvojic) stejného pohlaví, nikterak výrazně se počet dětí v ústavech mezmění. Bohužel.
Ten, kdo chce nějakým způsobem děti takto vychovávat, ten si už nějakou kličku našel, páry stejného pohlaví se nebudou hromadit před dětskými domovy aby mohly žádat o adopce dětí. Jen budou mít všichni ti, kterých se to týká (nebo může týkat) jednodušší život z hlediska paragrafů a úřední moci. Matky, které spolu vychovávají děti z předešlých vztahů budou mít k dítěti partnerky i úředně posvěcený vztah. A nejde jen o práva
k dítěti, ale i o povinnosti.
Jsem přesvědčena, že je jen otázkou času kdy otevřená společnost přijme i takové zákony, které se týkají minorit a jejich potřeb.
Může se o tom dlouho diskutovat, dlouho tomu bránit, ale vývoj u nás i ve světě jde tou cestou, která ne každému se musí líbit, ale výsledek nakonec bude ten, že páry stejného pohlaví budou moci mít zákonnou možnost se o děti (ať už vlastní nebo „přivlastněné“) starat.

Doplňuji:
Předpokládám, že děti které dosáhnou plnoletosti a budou nějaký čas vyrůstat u regisrtrovaných dvojic, nebudou vystrčené „do života“ bez patřičných praktických dovedností a znalostí a budou mít i nadále jakési rodinné zázemí. Naučit dítě zacházet s financemi, starat se o domácnost a jiné potřebné znalosti může poskytnout jakokoliv sexuálně orientovaný jedinec.
Dětské domovy naopak svoje chovance po dosažení plnoletosti většinou vypustí celkem nepřipravené na praktický život a navíc tyto „děti“ nemají žádnou vazbu
k předešlému zařízení, natož zákonnou.
U pěstounů předpokládám, že dokud dítě nebude ekonomicky samostatné, stále budou mít tito „rodiče“ ve vztahu k dítěti svoje povinnosti.