Historie úprav

Avatar uživatele

Odpověděl/a – 13.březen 8:32

Mění si jméno, protože tak to určuje církevní právo. Více informací je v odpovědi k otázce:

KONKLÁVE:Když se kardinálové shodnou na jméně normálního člověka-katolíka, může se stát papežem ?
Od: antík AktualityOdpo­vědí: 3

Avatar uživatele

Odpověděl/a – 13.březen 17:44

Mění si jméno, protože tak to určuje církevní právo. Více informací je v odpovědi k otázce:

KONKLÁVE:Když se kardinálové shodnou na jméně normálního člověka-katolíka, může se stát papežem ?
Od: antík AktualityOdpo­vědí: 3

Doplňuji:
Doufala jsem, že odkaz bude stačit a nebude problém, aby si tazatel správnou odpověď našel. Kolegové sem opět napsali informace, které s církevní zákonem poněkud nekorespondují. Takže znova stejný text zákona o volbě papeže:

Papež je volen sborem kardinálů (svaté kolegium). Za kardinála může být ustanoven ten, kdo je alespoň knězem. Pravidlem je však obvykle přijetí biskupského svěcení. Kardinálové jsou poradním orgánem papeže, poradní činnost vykonávají v tzv. řádné konzistoři (svolání všech kardinálů dlících v Římě) nebo v mimořádné konzistoři (kardinálové z celého světa). Nejpřednějším právem a povinností sboru kardinálů je volba papeže. V době uvolnění úřadu papeže nikdo jeho funkce nevykonává. Konkláve – zasedání volebního sboru kardinálů musí být zahájeno v době mezi 15. a 20. dnem po uvolnění úřadu. Kardinály – voliči jsou všichni kardinálové z celého světa, kteří ke dni zahájení konkláve nedosáhli 80. roku věku. Během konkláve, které zasedá v Sixtinské kapli, nesmí kardinálové o volbě hovořit ani doporučovat nějakého kandidáta. Volí se tajně pomocí hlasovacích lístků. Kandidát musí obdržet dvě třetiny + jeden hlas přítomných voličů. Volitelný je každý, kdo je biskupem (nebo se může stát biskupem). Papežem se stává okamžikem vyslovení souhlasu s volbou. Na znamení nové osobnosti si nový papež volí nové jméno, které musí být odlišné od jeho křestního.

Pro případné další nepochopení upřesňuji, že změna jména naznačuje, že nositel papežského úřadu je „novou osobností“ v čele celé římskokatolické církve. Nový papež si může zvolit jméno některého ze svých předchůdců, čímž (jak uvádí Annas) veřejně projeví, k jakému směru církevní politiky se jeho působení ve funkci bude přiklánět. Není to však podmínkou. Řada papežů nesla stejná jména, odlišovali se pouze řadovou číslovkou.