Historie úprav
Odpověděl/a – 2.únor 9:40
Vymysleli to jazykovědci. Něco z historie
Samohláska ů je českého původu a vznikla historickým vývojem ve 14. – 16. století – např. dóm – duom – dům, chlapóm – chlapuom – chlapům atd. Nebudu uvádět, kde se píše ů podle těchto pravidel.
Samohláska ú se píše:
- na začátku slov (únor, úloha)
- po předponě (z-účastnit se, ne-úmyslný)
- ve druhé části slov složených (troj-úhelník, dolno-újezdský)
- v citoslovcích (bú, vrkú, hú, mú, cukrú)
- v jediném domácím slově ocún
- ve slovech cizího původu: túra, ragú, iglú
Na vzniku ú či někde jeho zániku se rovněž podílel historický vývoj: Zpočátku se měnilo na au, od počátku 16. století na ou. Změna se uskutečnila i na začátku slova, ale zůstala jen v nářečích.
Proto je na začátku a na konci slova ú. Čeština má dvě dlouhá u = ú a ů. Ú na počátku slova je velmi staré, uprostřed a na konci vzniklo z ó., které se v jiných jazycích píše i zdvojeně jako oo (u nás pak vyslovuje dlouze).
Proto eskymácké slovo igloo – pojmenování pro dům – bylo převzato do češtiny jako exotismus, cizí reálie a přizpůsobilo se českému pravopisu.
Přejatá jména, pokud označují živé bytosti patří k rodu mužskému (zebu, neskl.) a ostatn í k rodu střednímu (ragú, iglú – neskl.; džiu-džitsu, neskl; tabu, neskl.; tohuvabohu, neskl.)
Česká mluvnice, Vývoj českého jazyka atd.
Odpověděl/a – 2.únor 9:49
Vymysleli to jazykovědci. Něco z historie
Samohláska ů je českého původu a vznikla historickým vývojem ve 14. – 16. století – např. dóm – duom – dům, chlapóm – chlapuom – chlapům atd. Nebudu uvádět, kde se píše ů podle těchto pravidel.
Samohláska ú se píše:
- na začátku slov (únor, úloha)
- po předponě (z-účastnit se, ne-úmyslný)
- ve druhé části slov složených (troj-úhelník, dolno-újezdský)
- v citoslovcích (bú, vrkú, hú, mú, cukrú)
- v jediném domácím slově ocún
- ve slovech cizího původu: túra, ragú, iglú
Na vzniku ú či někde jeho zániku se rovněž podílel historický vývoj: Zpočátku se měnilo na au, od počátku 16. století na ou. Změna se uskutečnila i na začátku slova, ale zůstala jen v nářečích.
Proto je na začátku a na konci slova ú. Čeština má dvě dlouhá u = ú a ů. Ú na počátku slova je velmi staré, uprostřed a na konci vzniklo z ó., které se v jiných jazycích píše i zdvojeně jako oo (u nás pak vyslovuje dlouze).
Proto eskymácké slovo igloo – pojmenování pro dům – bylo převzato do češtiny jako exotismus, cizí reálie a přizpůsobilo se českému pravopisu.
Přejatá jména, pokud označují živé bytosti patří k rodu mužskému (zebu, neskl.) a ostatn í k rodu střednímu (ragú, iglú – neskl.; džiu-džitsu, neskl; tabu, neskl.; tohuvabohu, neskl.)
Česká mluvnice, Vývoj českého jazyka atd.
Doplňuji:
Ad quentos.
Slovo iglú ve staročeštině nebylo. Kdyby ano, tak by se psalo igló, jak
jsem uvedla. l