Odpověděl/a – 26.prosinec 18:01
málo kdy – mám rád ten nezadržitelnej smích – většinou k tomu
mám podnět… třeba jako ve škole o hodině fyziky. Kdy tenkrát kámarád
vyprávěl jak jako malej chtěl auto na ovládání a že ho nedostal a druhej
spolužák dodal " no ty si jako malej chodil v tom parku s tim klapacím
kačerem a koukal na ty děti jak maj ty autíčka na ovládání"
To jsem si úplně živě představil a začal jsem se hrozně smát, ale asi
minutu v kuse až mi tekly slzy a bolelo mě břicho, do toho ještě učitelka
na mě začala koukat, tak jsem se to snažil zadržovat a když se snažím ten
smích zadržet, tak se směju ještě víc..... pak jsem na ní viděl že si
začala myslet, že se směju jí ..... tak znova další vlna a pak už tedy
zazvonilo naštěstí :D
Odpověděl/a – 26.prosinec 18:08
málo kdy – mám rád ten nezadržitelnej smích – většinou k tomu
mám podnět… třeba jako ve škole o hodině fyziky. Kdy tenkrát kámarád
vyprávěl jak jako malej chtěl auto na ovládání a že ho nedostal a druhej
spolužák dodal " no ty si jako malej chodil v tom parku s tim klapacím
kačerem a koukal na ty děti jak maj ty autíčka na ovládání"
To jsem si úplně živě představil a začal jsem se hrozně smát, ale asi
minutu v kuse až mi tekly slzy a bolelo mě břicho, do toho ještě učitelka
na mě začala koukat, tak jsem se to snažil zadržovat a když se snažím ten
smích zadržet, tak se směju ještě víc..... pak jsem na ní viděl že si
začala myslet, že se směju jí ..... tak znova další vlna a pak už tedy
zazvonilo naštěstí :D
Doplňuji:
Ale je pravda, že prostředí ve kterém se to nehodí je často pro to jako
stvořené