Historie úprav
Odpověděl/a – 27.srpen 17:42
Drahý kolego pardon, ale Vaše vyjádření je docela primitivní. Někdo věří v prachy, jiný v plný talíř a jsou tací, kteří v sobě mají víru v něco – ne fanatizmus. Osobně jsem ateista, ale popravdě , lidem s pravou vírou upřímně závidím. Proto bych si nikdy ani náhodou nedovolil vůli a myšlenky bližních dehonestovat. Někdy neškodí se nad sebou zamyslet a už vůbec ne se občas, jako hovádko boží hodně zastydět!
Odpověděl/a – 27.srpen 19:02
Drahý kolego pardon, ale Vaše vyjádření je docela primitivní. Někdo
věří v prachy, jiný v plný talíř a jsou tací, kteří v sobě mají
víru v něco – ne fanatizmus. Osobně jsem ateista, ale popravdě , lidem
s pravou vírou upřímně závidím. Proto bych si nikdy ani náhodou
nedovolil vůli a myšlenky bližních dehonestovat. Někdy neškodí se nad
sebou zamyslet a už vůbec ne se občas, jako hovádko boží hodně
zastydět!
Doplňuji:
Tak především se distancuji od toho, že bych zde někoho označil za
primitiva. Dupnul jsem poněkud na Vaše vyjádření. Američany a jejich
kulturu až tak nemusím a jejich právní systém jim stejně, jako mnoho
jiných věcí vůbec nezávidím. Ale trvám na tom, že některé hodnoty by
měly zůstat tzv. „svaté“. Svoji představu míním deklarovat na scéně
z jednoho dílu seriálu „Hříšní lidé města pražského“, kde matka
/hraje ji paní Zázvorková/ opakovaně přísahá na život své dcery
ležící na smrtelné posteli. Když se zjistí, že vědomě křivě
přísahala, zděšenému radovi Vacátkovi odpoví: „proč bych se měla
obávat božího trestu, vždyť dcera leží na pohovce“. Chtěl byste žít
ve společnosti stejně smýšlejících lidí?
