Historie úprav

Damiana

Odpověděl/a – 1.srpen 23:55

Upřímně – vadí mi to. Jsem hodně háklivá na jakoukoli vadu řeči, s mnohými se ale dá hodně dělat, některé jsou jen zlozvyk, jiné „moderní“, další jsou vinnou „líného“ jazyka…
Mí spolupracovníci o tom ví své – ale je to součástí mé práce, takže já si „mluvky“ proklepnu vždy moc dobře… Někdo má třeba nádherný hlas, ale absolutně s ním nedokáže pracovat…ale na to se neptáš…
Osobně jsem přesvědčena o tom – odbornost neodbornost (to ne jen výmluva), že jsou povolání, která by měla vyžadovat splňování jistých předpokladů. Je spousta vynikajících novinářů, ale jako moderátoři nebo reportéři jsou děsní – shazují nejen sebe (řečová vada člověka – zvlášť v tomto povolání – ať chce nebo, ne staví do pozice outsidera), sdělení mu jen tak někdo nevěří.
Vycházejme z toho, že baviči a komici často parodují, zesměšňují nebo používají ke svým výstupům právě nějakou vadu řeči – koktání, zadrhávání, ráčkování – a lidé se tomu smějí! Do seriozního zpravodajství ale taková nechtěná „zábava“ nepatří. Je to věc šéfa zpravodajství, dnes hodně fungují osobní vazby a vůbec všelijaká podezřelá kritéria při výběru toho, kdo půjde na obraz.
Osobně nemůžu slyšet redaktorku Julinovou na Nově. Nedovede vyslovit LI (bohužel to má i ve jméně!). Takže byli, vzali, bílé konvalinky, lidé – byui, vzaui, bíué konvauinky, uidé… Je to tak nepříjemné, že se divák nesoustředí na obsah zprávy, ale podvědomě čeká na další slovní „kopanec“. Zjistila jsem, že to není jen můj názor…ale dobře, je to „jen“ Nova, tam je to snad i jedno.
Osobně si myslím, že v tisku by – pokud se vada nedá odstranit (u Zárybnické je to hlavně fyziognomický nedostatek) by to některým jistě „slušelo“ víc než v rádiu nebo v televizi.

Damiana

Odpověděl/a – 2.srpen 0:31

Upřímně – vadí mi to. Jsem hodně háklivá na jakoukoli vadu řeči, s mnohými se ale dá hodně dělat, některé jsou jen zlozvyk, jiné „moderní“, další jsou vinnou „líného“ jazyka…
Mí spolupracovníci o tom ví své – ale je to součástí mé práce, takže já si „mluvky“ proklepnu vždy moc dobře… Někdo má třeba nádherný hlas, ale absolutně s ním nedokáže pracovat…ale na to se neptáš…
Osobně jsem přesvědčena o tom – odbornost neodbornost (to ne jen výmluva), že jsou povolání, která by měla vyžadovat splňování jistých předpokladů. Je spousta vynikajících novinářů, ale jako moderátoři nebo reportéři jsou děsní – shazují nejen sebe (řečová vada člověka – zvlášť v tomto povolání – ať chce nebo, ne staví do pozice outsidera), sdělení mu jen tak někdo nevěří.
Vycházejme z toho, že baviči a komici často parodují, zesměšňují nebo používají ke svým výstupům právě nějakou vadu řeči – koktání, zadrhávání, ráčkování – a lidé se tomu smějí! Do seriozního zpravodajství ale taková nechtěná „zábava“ nepatří. Je to věc šéfa zpravodajství, dnes hodně fungují osobní vazby a vůbec všelijaká podezřelá kritéria při výběru toho, kdo půjde na obraz.
Osobně nemůžu slyšet redaktorku Julinovou na Nově. Nedovede vyslovit LI (bohužel to má i ve jméně!). Takže byli, vzali, bílé konvalinky, lidé – byui, vzaui, bíué konvauinky, uidé… Je to tak nepříjemné, že se divák nesoustředí na obsah zprávy, ale podvědomě čeká na další slovní „kopanec“. Zjistila jsem, že to není jen můj názor…ale dobře, je to „jen“ Nova, tam je to snad i jedno.
Osobně si myslím, že v tisku by – pokud se vada nedá odstranit (u Zárybnické je to hlavně fyziognomický nedostatek) by to některým jistě „slušelo“ víc než v rádiu nebo v televizi.

Doplňuji:
Ta otázka mi nepřijde špatná – když vynechám zrovna Alenu Zárybnickou (o kterou snad ani nejde), myslím, že je vcelku zajímavý dotaz – zda má co dělat v povolání – ke kterému potřebuje svůj nástroj – hlas – člověk, který tu podmínku nesplňuje. Mám za to, že je to myšleno obecně. Se sympatiemi k moderátorovi a jeho odborností to přece nemá co dělat. (Takhle by se tu mohla řešit i Barbora Tachecí – to je teprve lahůdka!)