Historie úprav

barnajka

Odpověděl/a – 2.březen 12:53

VampGirl mi úplně mluví z duše, vidím to stejně.
A vůbec to není o lenosti nebo vyčuranosti..žééé, mosoji?! Já nevím, proč se furt musíte do někoho obouvat.. To je tak těžký pochopit, jak to VampGirl myslela? Já ji teda pochopila hned..a nemám z jejích slov pocit, že by byla líná a chtěla žít na úkor společnosti.
Snažila se jen říct to, co já v sobě nosím už dlouho: že lidi jsou paka, když si neuvědomují, jak je život krátkej.

Pro názorný příklad použiju standardního občana ČR: narodí se, první roky jen brečí, čurá, kaká – a má ze života prd. V 6 letech nastoupí do školy a začínají mu první starosti. Život je sice pořád relativně bezstarostnej, ale už to není naprostá svoboda. Systém vás už jako takhle malýho NUTÍ 9 let chodit někam, kde vás to ani moc nebaví..a NUTÍ vás připravovat se na další krok začlenění do společnosti, tj. na střední školu. Na střední se dostanete..což znamená jediný: další 4 roky života v hajzlu. Co jste si užil? Nic extra, škola vám dala docela zabrat.
Najednou je vám 20 a buď jdete dál na vejšku (dalších 3–6 let ‚ztracených‘), a nebo se rovnou zařazujete do pracovního procesu. Den co den vstáváte jak blbec v 5 ráno a ještě polospící se plahočíte někam, kde vás to k uzoufání nebaví. Den co den makáte jak trotl OD-DO, šéf vás buzeruje, nakládá toho na vaše záda víc a víc (ovšem za stejný prachy)..a vy musíte držet hubu a krok, jinak adieu.
Když máte chřipku, přecházíte ji..když vás bolí záda, radši do sebe cpete kila analgetik, než byste šel k doktorovi a riskoval byť jen týdenní pracovní neschopnost. Vědomě si ničíte zdraví, to vše ve jménu práce. Na dovolenou máte nárok jen pár týdnů v roce, a to abyste se snad ještě cejtil provinile, že nedovedete jet nepřetržitě jak perpetum mobile..

Jestli budete mít štěstí, za 40–50 let tohodle šílenýho stereotypu se dožijete důchodu. A teď co.. Máte sedmdesátku na krku a jste rád, že vůbec ještě dejcháte. I kdybyste měl nakrásně naspořenou plnou pr*el peněz, na cestování nebo sport už nemáte síly. Móda už vás nezajímá, na čtení nevidíte, jíst vám stačí dvakrát denně.
Tak mi teda řekněte, NAČ jste se celej ten život honil????? Viděl jste ho*no, zažil jste ho*no..furt jenom práce, práce, práce..a najednou s váma klepe Parkinson, vy s umytejma nohama čekáte na smrt a máte pocit, že vám ten život proklouznul prsty, aniž byste to vlastně postřehl.
Já nevím, co si lidi myslí?? Že jakmile se dožijou důchodu, že pán bůh udělá čáry-máry-fuk a přičaruje vám druhý mládí? No houby s voctem, leda tak.. Těch vašich sedm křížků vám na krku pěkně zůstane a ten Parkinson s Alzheimerem taky! A bude to horší a horší, takže věřte mi, že co si neužijete jako mladej, to už si neužijete nikdy!
A opakuju: NENÍ to o lenosti makat!
Je to o znechuceni nad celým tím zpropadeným systémem. Systém vám nalajnuje váš život v podstatě od první do poslední vteřiny..a vy místo abyste řekl, že takhle teda ne, že jste přece svobodná bytost a jako taková chcete i svobodně žít, tak vy poslušně kývnete, otočíte se na podpatku a jdete se podřídit svýmu občanskýmu údělu. No co to je za blbovinu???
To já fakt radši budu žít s holou řití támhle někde v divočině, jíst bobule a s Tarzanem halekat na lesy.. Žádný sociální systém, žádný povinnosti, žádná buzerace, žádná politika..hergot, to by byl ráj! :D

A jestli furt máte pocit, že tohle je jenom eufemismus pro ‚lenost‘, pak vám řeknu jedno: až ztratíte tolik lidí co já..až vás tolik lidí zklame nebo odkopne kvůli penězům..až si sám šáhnete na dno a poznáte, že celá tahle slavná společnost vás v tom nechá vymáchat až po čumák a NEHNE PRO VÁS ANI PRSTEM..
..pak konečně možná pochopíte, že svoboda a ‚žít si podle svýho‘ je nade všechno.
Protože život máme fakt jenom jeden a ani jednu jedinou vteřinku nevrátíte zpět.

barnajka

Odpověděl/a – 2.březen 17:00

VampGirl mi úplně mluví z duše, vidím to stejně.
A vůbec to není o lenosti nebo vyčuranosti..žééé, mosoji?! Já nevím, proč se furt musíte do někoho obouvat.. To je tak těžký pochopit, jak to VampGirl myslela? Já ji teda pochopila hned..a nemám z jejích slov pocit, že by byla líná a chtěla žít na úkor společnosti.
Snažila se jen říct to, co já v sobě nosím už dlouho: že lidi jsou paka, když si neuvědomují, jak je život krátkej.

Pro názorný příklad použiju standardního občana ČR: narodí se, první roky jen brečí, čurá, kaká – a má ze života prd. V 6 letech nastoupí do školy a začínají mu první starosti. Život je sice pořád relativně bezstarostnej, ale už to není naprostá svoboda. Systém vás už jako takhle malýho NUTÍ 9 let chodit někam, kde vás to ani moc nebaví..a NUTÍ vás připravovat se na další krok začlenění do společnosti, tj. na střední školu. Na střední se dostanete..což znamená jediný: další 4 roky života v hajzlu. Co jste si užil? Nic extra, škola vám dala docela zabrat.
Najednou je vám 20 a buď jdete dál na vejšku (dalších 3–6 let ‚ztracených‘), a nebo se rovnou zařazujete do pracovního procesu. Den co den vstáváte jak blbec v 5 ráno a ještě polospící se plahočíte někam, kde vás to k uzoufání nebaví. Den co den makáte jak trotl OD-DO, šéf vás buzeruje, nakládá toho na vaše záda víc a víc (ovšem za stejný prachy)..a vy musíte držet hubu a krok, jinak adieu.
Když máte chřipku, přecházíte ji..když vás bolí záda, radši do sebe cpete kila analgetik, než byste šel k doktorovi a riskoval byť jen týdenní pracovní neschopnost. Vědomě si ničíte zdraví, to vše ve jménu práce. Na dovolenou máte nárok jen pár týdnů v roce, a to abyste se snad ještě cejtil provinile, že nedovedete jet nepřetržitě jak perpetum mobile..

Jestli budete mít štěstí, za 40–50 let tohodle šílenýho stereotypu se dožijete důchodu. A teď co.. Máte sedmdesátku na krku a jste rád, že vůbec ještě dejcháte. I kdybyste měl nakrásně naspořenou plnou pr*el peněz, na cestování nebo sport už nemáte síly. Móda už vás nezajímá, na čtení nevidíte, jíst vám stačí dvakrát denně.
Tak mi teda řekněte, NAČ jste se celej ten život honil????? Viděl jste ho*no, zažil jste ho*no..furt jenom práce, práce, práce..a najednou s váma klepe Parkinson, vy s umytejma nohama čekáte na smrt a máte pocit, že vám ten život proklouznul prsty, aniž byste to vlastně postřehl.
Já nevím, co si lidi myslí?? Že jakmile se dožijou důchodu, že pán bůh udělá čáry-máry-fuk a přičaruje vám druhý mládí? No houby s voctem, leda tak.. Těch vašich sedm křížků vám na krku pěkně zůstane a ten Parkinson s Alzheimerem taky! A bude to horší a horší, takže věřte mi, že co si neužijete jako mladej, to už si neužijete nikdy!
A opakuju: NENÍ to o lenosti makat!
Je to o znechuceni nad celým tím zpropadeným systémem. Systém vám nalajnuje váš život v podstatě od první do poslední vteřiny..a vy místo abyste řekl, že takhle teda ne, že jste přece svobodná bytost a jako taková chcete i svobodně žít, tak vy poslušně kývnete, otočíte se na podpatku a jdete se podřídit svýmu občanskýmu údělu. No co to je za blbovinu???
To já fakt radši budu žít s holou řití támhle někde v divočině, jíst bobule a s Tarzanem halekat na lesy.. Žádný sociální systém, žádný povinnosti, žádná buzerace, žádná politika..hergot, to by byl ráj! :D

A jestli furt máte pocit, že tohle je jenom eufemismus pro ‚lenost‘, pak vám řeknu jedno: až ztratíte tolik lidí co já..až vás tolik lidí zklame nebo odkopne kvůli penězům..až si sám šáhnete na dno a poznáte, že celá tahle slavná společnost vás v tom nechá vymáchat až po čumák a NEHNE PRO VÁS ANI PRSTEM..
..pak konečně možná pochopíte, že svoboda a ‚žít si podle svýho‘ je nade všechno.
Protože život máme fakt jenom jeden a ani jednu jedinou vteřinku nevrátíte zpět.

Doplňuji:
Led: Ano, samozřejmě: pomáhat v rámci svých možností a schopností.
Jenže ta naše společnost po člověku žádá víc než on je schopný vykonat! Vykořisťuje vás, sdírá z vás kůži zaživa, zotročuje..a když už jste stará a nemáte společnosti co nabídnout, tak vás vyždímanou odkopne a nechá napospas osudu. Celý život dřete, platíte daně, neznáte volno, osobní život..a když by vám to společnost měla aspoň na stará kolena nějak oplatit, tak vám systém vyměří důchod tak směšnej, že vás to až rozpláče. A tohle snad je podle vás nějaká svoboda?
Je moc hezký, že si TEORETICKY můžeme svobodně vybrat svou práci..ale to je mi platný jak mrtvýmu kabát, když není z čeho vybírat. Mamka hledala práci 3 nebo 4 roky – a věřte, že hledala aktivně. Neexistovalo nic, co by se svým vzděláním a zdravotním omezením mohla dělat. Nakonec našla, ale to jen díky známosti. O nějakým ‚svobodným vybírání‘ teda nemohla být ani řeč.
Kdyby práci nenašla včas, skončili bysme tehdy na ulici. Myslíte, že by se o nás společnost postarala? No teoreticky by měla: já byla nezaopatřená studentka, brácha nezaopatřený student, mamka celý život dřela jak kůň, poctivě platila pojištění, taťka ta samý.. Byli jsme zkrátka vzorná rodinka, která vzorně plnila svou společenskou roli.
No, nechci bejt za hnidopicha, ale mám takový blbý pocit, že společnost by se na nás vyprdla pěkně zvysoka..
Přesně v duchu hesla: Poraď si sám

Ty primitivní amazonský/africký kmeny se takhle hyenisticky nechovají. Starých lidí si váží pro jejich moudrost a životní zkušenosti, zatímco my naše dědečky a babičky šoupáme do domova dochodců. Opravdu krásný gesto!
Samozřejmě, že v rámci každýho společenství platí nějaká pravidla a zákony, ale jenom my, tzv. ‚civilizovaní‘, jsme si to nastavili tak absurdně. Systém práv a povinností je v pořádku, s tím problém nemám. Ovšem co je mi proti srsti, to je ten náš nepoměr: 99% povinností, 1% práva. Fakt to tu na mě někdy působí, jako by člověk měl jenom povinnost narodit se, právo užít si bezstarostně dětství, povinnost odkroutit si těch 50 let práce..no a pak už jen umřít. Akorát teda nevím, jestli tu smrt nazvat právem, a nebo spíš (radši) povinností :/
To se vám fakticky zdá úplně v pořádku, že někdo druhý má větší právo na váš vlastní život..větší, než vy sama???
Bože můj, to jsme to teda dopracovali…abych se snad fakt začala cítit provinile, že v noci chodím spát a plýtvám tak drahocenným časem, který bych mohla efektivně využít pro blaho společnosti, ne?

Ti křovácí v pralesích sice taky nežijí v anarchii, taky mají svoje povinnosti a řád…ale narozdíl od nás nepodráží jeden druhýho pro peníze, neintrikují, neznají stres, neznají chudobu, nezávidí si.
Prostě jsou šťastní.
Permanentně.
To my už neumíme…
…no jo, ale hlavně že máme bachory nacpaný k prasknutí, ‚milovanou‘ práci, 2 auta v garáži, 5 plazmových televizí a plnej barák dalších krámů, který stejně ani nepotřebujeme. Jo, tak o takové svobodě se mi fakt ani nesnilo…
Jestli tohle někomu ke štěstí stačí, fajn, proč ne.
Já teda od života čekala něco víc.
Jsem asi divná, co?