Historie úprav

venkovan

Odpověděl/a – 6.únor 8:40

My jsme to měli tak, jak chtělo dítě. A bez problémů, protože to mělo přednost a ne naše nějaké hloupé emoce. Něco sice stanovil soud, ale vše probíhalo ´plně v jiné rovině, prostě na kamarádském partnerství ve prospěch dítěte. Dokonce když bylo potřeba, finanční výpomoc od matky dítěte byla vyšší než určil soud.
A nakonec vše dopadlo pro dítě dobře, sešli jsme se znovu jako by se nechumelilo. Nějaké hlouposti které nám do života přinesl život jsme spolu zahodili za hlavu – harmonický život potomků je přednější.
Když někdo se neumí ve svém životě ve prospěch svých dětí zkrotit natolik, že dojde k rozpadu rodiny do stavu, že druhá strana je silně negativně naladěna, měl by být hodně zticha a nechat všemu volný průběh. Minimálně, než druhého partnera vše přebolí, dokáže se se vším srovnat. Řádně si plnit vyživovací povinnosti, přijmout fakt, že ta druhá strana je proti němu negativně naladěna a že to vede zcela logicky i přes děti. Rozhodně netlačit.
Je totiž smutné, že žena která porodí svému partnerovi dítě (tedy obou v té dvojici) mu potom nevyhovuje z mnoha důvodů. Nevyzrálost lidí v i dospělém věku, jinak to nelze říci.
A když si někdo začne s partnerem který má děti z jiného vztahu, musí počítat s problémy které mu budou narušovat partnerský vztah.
Jenže jak se říká, když svrbí, je to horší než podebraná pata.
Pro jmhada: minule mi pizlicka napsala, že (volně napsáno) je pro netlačení na bývalou partnerku. Nicméně, když si přečteš jiné otázky, třeba jak dostat bývalou ženu z bytu, je ve vzduchu něco přímo nevysloveného a signalizuje to k určité nedůvěře v jejích vysvětlování.
Zdá se mi, že se v tom vztahu moc šťourá, místo aby to nechala na rodičích. Zcela věřím, že neochota matky dát děti k jejich otci je víc averze matky vůdči jejímu chování, než k biologickému otci dětí. Já bych proti kukačce taky použil všechny možnosti jak ji alespoň klovnout.
Už jenom nadpis VY a VAŠEHO partnera o mnohém mluví.

venkovan

Odpověděl/a – 6.únor 10:24

My jsme to měli tak, jak chtělo dítě. A bez problémů, protože to mělo přednost a ne naše nějaké hloupé emoce. Něco sice stanovil soud, ale vše probíhalo ´plně v jiné rovině, prostě na kamarádském partnerství ve prospěch dítěte. Dokonce když bylo potřeba, finanční výpomoc od matky dítěte byla vyšší než určil soud.
A nakonec vše dopadlo pro dítě dobře, sešli jsme se znovu jako by se nechumelilo. Nějaké hlouposti které nám do života přinesl život jsme spolu zahodili za hlavu – harmonický život potomků je přednější.
Když někdo se neumí ve svém životě ve prospěch svých dětí zkrotit natolik, že dojde k rozpadu rodiny do stavu, že druhá strana je silně negativně naladěna, měl by být hodně zticha a nechat všemu volný průběh. Minimálně, než druhého partnera vše přebolí, dokáže se se vším srovnat. Řádně si plnit vyživovací povinnosti, přijmout fakt, že ta druhá strana je proti němu negativně naladěna a že to vede zcela logicky i přes děti. Rozhodně netlačit.
Je totiž smutné, že žena která porodí svému partnerovi dítě (tedy obou v té dvojici) mu potom nevyhovuje z mnoha důvodů. Nevyzrálost lidí v i dospělém věku, jinak to nelze říci.
A když si někdo začne s partnerem který má děti z jiného vztahu, musí počítat s problémy které mu budou narušovat partnerský vztah.
Jenže jak se říká, když svrbí, je to horší než podebraná pata.
Pro jmhada: minule mi pizlicka napsala, že (volně napsáno) je pro netlačení na bývalou partnerku. Nicméně, když si přečteš jiné otázky, třeba jak dostat bývalou ženu z bytu, je ve vzduchu něco přímo nevysloveného a signalizuje to k určité nedůvěře v jejích vysvětlování.
Zdá se mi, že se v tom vztahu moc šťourá, místo aby to nechala na rodičích. Zcela věřím, že neochota matky dát děti k jejich otci je víc averze matky vůdči jejímu chování, než k biologickému otci dětí. Já bych proti kukačce taky použil všechny možnosti jak ji alespoň klovnout.
Už jenom nadpis VY a VAŠEHO partnera o mnohém mluví.
Doplňuji:
Aj zase jsem narazil a byl jsem odhalen jako šplhavec.
Takže dámo to samé – o mne také nevíte nic. Nemám potřebu se nad nikým navyšovat, jen konstatuji fakt, který se v mém životě odehrál a jak jsme ho vyřešili. A to jak jsme ho vyřešili je oceněnováno mnoha lidmi i od oborníků v oblasti výchovy dětí. Výš bych šplhal rád, ale nevím kam výš a co bych z toho měl jako mít. A bohužel k vaší litosti vám tam budu chodit. Už jenom z reakcí na moje příspěvky lze mnohé dovodit. A kdo si přečte vaše dotazy z dřívějška – udělá si svůj obrázek. Pokud jste postřehla – podobně se zde vyjádřilo i víc lidí, jen mírněji.
A mimochodem – nejsem si jist, zda arogance ve vašem doplnění otázky patří na stránky „Odpovědi“.