quentos
Odpověděl/a – 30.prosinec 13:36
kdybych měl vypsat všechna pravidla, tak tu sedím ještě tejden, ale
aspoň ta základní
- neurčitý člen (a, an) používáme, když blíže nevíme, o co jde,
nebo o něčem mluvíme poprvé. „A“ používáme před (ale VYSLOVOVANOU)
počáteční souhláskou, „an“ před vyslovovanou počáteční
samohláskou (takže např. an hour, protože to „h“ se u hour
nevyslovuje).
- the se užívá – když máme danou věc dostatečně, nezaměnitelně
blíže určenou (např. the man who lives next door, pokud takového souseda
máte jediného)
- mluvíme-li o něčem již podruhé (I saw a cat. THE cat was white)
- v zeměpisných názvech, obsahují-li obecné podstatné jméno (the
Niagara Falls, the Czech Republic, the USA)
- v názvech řek, moří a jezer (the Mississippi, the Meditteranean, the
Ontario)
- při mluvení obecně o biologickém druhu (The cat has a very sharp
sight. – Kočka /obecně jako biologický druh/ má velmi dobrý zrak
- pracovně lze „a, an“ přeložit jako „nějaký“, „the“ jako
„ten, ta to“ (což odpovídá výše uvedenému – s „nějakým“
nejsme obeznámeni, s „tím“ už ano). Obecně platí, že neurčitý člen
se neužívá před vlastními jmény, v hovorové řeči se to však porušuje
právě ve významu „nějaký“: „A Mr Smith wants to talk
to you.“
Dr. Axl má pravdu ;{)>
Doplňuji:
neodpustím si ještě jednu zajímavou výjimku – město Haag, které se
zásadně píše se členem (The Hague). Je tomu tak nejspíš proto, že v
(holandském) originále má též člen (Den Haag).