Historie úprav

barnajka

Odpověděl/a – 26.listopad 14:25

Já žádný odborník přes vztahy rozhodně nejsem, ale vždycky jsem měla za to, že láska má přinášet radost. Vždycky, bezpodmínečně -a oběma :/
Jak třeba i jen jeden z vás má pocit, že ho ten vztah svazuje, někam a do něčeho tlačí..že se musí něčemu podřizovat, nějak měnit…pak je asi nejvyšší čas něco dělat. Ono se sice říká, že protiklady se přitahují, ale vy dva jste protikladní asi až moc :) Nevím, jak chcete najít shodu, když ty POTŘEBUJEŠ k životu to, co on „nesnáší“. Pokud spolu budete chtít být dál, jeden z vás bude muset zákonitě ustoupit. Kdo myslíš, že to bude?
Když ustoupíš ty a staneš se taky takovým „studeným čumákem“, budeš sice šťastná, že tvůj chlap je takhle s tebou šťastný, ale tvoje mazlivý já bude trpět a zoufale volat o pomoc. Myslíš, že budeš šťastná doopravdy?!

A když ustoupí on a bude se do těch něžností s tebou nutit…ON nebude šťastný, protože tohle není jeho styl… a nebudeš šťastná ani ty, protože budeš mít výčitky, že on se takhle přemáhá a trápí jenom kvůli tobě.

Neporadím ti, opravdu ne. Z toho, co jsem psala, si možná vyvodíš závěr, že se přikláním spíš k možnosti ROZCHOD…ale to jsem vážně nenaznačovala. Sama nevím, jak bych situaci řešila, ale asi bych si s ním prvně zkusila sednout a promluvit si o tom narovinu. Zkoušeli jste to už?! Nepochybuju o tom, že on dobře ví, co se ti honí hlavou… Ale myšlenky jsou jedna věc – a realita druhá. Jak svýmu problému dáte oficiální jméno a myšlenky přeměníte ve slova, dřív neřešitelný problém se najednou už tak neřešitelným být nezdá. Najednou zjistíte, že jste oba „jenom“ lidi. Dva lidi, co mají každý svoje potřeby (bohužel odlišný). Ale taky dva lidi, co se mají rádi, přestože toho spolu mají společnýho tak málo :)) No není tohle přece takový malý zázrak?! Ten snad stojí za to trošku se snažit a najít nějaký kompromis. Aby to ale bylo fér, musíte jet fifty-fifty. Když se bude do něčeho „nutit“ jeden, musí i druhý. A nachlup stejnou měrou. Když se bude jeden omezovat, bude se omezovat i druhý – a zase stejnou měrou. Nevím, fakt nemám tušení, jak by to mělo vypadat v praxi. Třeba byste si mohli zavést mazlící pondělky a soboty + studený středy a neděle…a ten zbytek by byl takový jakože neutrální?! Ne, vážně – to byla samozřejmě nadsázka. Spíš si o tom všem zkuste otevřeně promluvit a navzájem se zeptat, jestli vám ten druhý stojí za obětování kousku svýho vlastního naturelu… a jestli byste takhle spolu dokázali výhledově fungovat, aniž by jeden druhýmu cokoliv vyčítal nebo zazlíval.
Když si řeknete, že jo – není co řešit. Zkuste to, jděte do toho – ztratit nemáte prakicky co, můžete jen získat. Pokud budete mít ale hned zezačátku pocit, že za takhle nastavených podmínek by to mohlo dost drhnout, nevím nevím – já bych nejspíš vycouvala, dokud v tom ještě nelítám naplno :/

Víš, pořád dokola mi teď v hlavě běží slova z jedné mi milované písičky. Je to anglicky, ale beztak anglicky umíš ;)
Zpívá se tam něco jako:
…you're making me lonely even when you're here…

Není ta písnička tak trochu o tobě?! :/

Přála bych ti, abych se pletla…a držím palce, abych se pletla! :)

barnajka

Odpověděl/a – 26.listopad 15:35

Já žádný odborník přes vztahy rozhodně nejsem, ale vždycky jsem měla za to, že láska má přinášet radost. Vždycky, bezpodmínečně -a oběma :/
Jak třeba i jen jeden z vás má pocit, že ho ten vztah svazuje, někam a do něčeho tlačí..že se musí něčemu podřizovat, nějak měnit…pak je asi nejvyšší čas něco dělat. Ono se sice říká, že protiklady se přitahují, ale vy dva jste protikladní asi až moc :) Nevím, jak chcete najít shodu, když ty POTŘEBUJEŠ k životu to, co on „nesnáší“. Pokud spolu budete chtít být dál, jeden z vás bude muset zákonitě ustoupit. Kdo myslíš, že to bude?
Když ustoupíš ty a staneš se taky takovým „studeným čumákem“, budeš sice šťastná, že tvůj chlap je takhle s tebou šťastný, ale tvoje mazlivý já bude trpět a zoufale volat o pomoc. Myslíš, že budeš šťastná doopravdy?!

A když ustoupí on a bude se do těch něžností s tebou nutit…ON nebude šťastný, protože tohle není jeho styl… a nebudeš šťastná ani ty, protože budeš mít výčitky, že on se takhle přemáhá a trápí jenom kvůli tobě.

Neporadím ti, opravdu ne. Z toho, co jsem psala, si možná vyvodíš závěr, že se přikláním spíš k možnosti ROZCHOD…ale to jsem vážně nenaznačovala. Sama nevím, jak bych situaci řešila, ale asi bych si s ním prvně zkusila sednout a promluvit si o tom narovinu. Zkoušeli jste to už?! Nepochybuju o tom, že on dobře ví, co se ti honí hlavou… Ale myšlenky jsou jedna věc – a realita druhá. Jak svýmu problému dáte oficiální jméno a myšlenky přeměníte ve slova, dřív neřešitelný problém se najednou už tak neřešitelným být nezdá. Najednou zjistíte, že jste oba „jenom“ lidi. Dva lidi, co mají každý svoje potřeby (bohužel odlišný). Ale taky dva lidi, co se mají rádi, přestože toho spolu mají společnýho tak málo :)) No není tohle přece takový malý zázrak?! Ten snad stojí za to trošku se snažit a najít nějaký kompromis. Aby to ale bylo fér, musíte jet fifty-fifty. Když se bude do něčeho „nutit“ jeden, musí i druhý. A nachlup stejnou měrou. Když se bude jeden omezovat, bude se omezovat i druhý – a zase stejnou měrou. Nevím, fakt nemám tušení, jak by to mělo vypadat v praxi. Třeba byste si mohli zavést mazlící pondělky a soboty + studený středy a neděle…a ten zbytek by byl takový jakože neutrální?! Ne, vážně – to byla samozřejmě nadsázka. Spíš si o tom všem zkuste otevřeně promluvit a navzájem se zeptat, jestli vám ten druhý stojí za obětování kousku svýho vlastního naturelu… a jestli byste takhle spolu dokázali výhledově fungovat, aniž by jeden druhýmu cokoliv vyčítal nebo zazlíval.
Když si řeknete, že jo – není co řešit. Zkuste to, jděte do toho – ztratit nemáte prakicky co, můžete jen získat. Pokud budete mít ale hned zezačátku pocit, že za takhle nastavených podmínek by to mohlo dost drhnout, nevím nevím – já bych nejspíš vycouvala, dokud v tom ještě nelítám naplno :/

Víš, pořád dokola mi teď v hlavě běží slova z jedné mi milované písičky. Je to anglicky, ale beztak anglicky umíš ;)
Zpívá se tam něco jako:
…you're making me lonely even when you're here…

Není ta písnička tak trochu o tobě?! :/

Přála bych ti, abych se pletla…a držím palce, abych se pletla! :)
Doplňuji:
Komunikace je základ – a je to přesně to, co nás „povyšuje“ nad zvířata. Zvířátka jsou sice úžasný, miluju je… ale vždycky u nich vyhrají pudy. To my lidi máme tu výhodu, že víc přemýšlíme, víc cítíme, víc prožíváme…a umíme o svých citech mluvit. No, někdy asi až moc, ale to by byla jiná debata :))
Někdy jeden pohled nebo dotek řekne víc než tisíc slov, ale jsou chvíle, kdy výmluvnější jsou právě ta slova. Asi je to momentálně váš případ – ty víš, on ví…ale asi se bojíte (stydíte) o tom nahlas mluvit.
Určitě to ale nevzdávejte a komunikujte dál – a buď se to zlomí, a nebo zjistíte, že tudy cesta nevede. Pokud spolu chcete být, věřím, že cestu si už najdete :)
A kdyby to náhodou přesto nevyšlo, zkus to brát tak, že vy dva jste se museli potkat a zase rozdělit, aby až jednou potkáte „ty fakt jó pravý“, abyste byli o zkušenost bohatší a věděli jste, co chcete a nechcete, co potřebujete..a neopakovali případně starý chyby. Na každýho prý někde čeká ten „pravý“ – tak když to pro tebe nebude tenhle týpek, třeba to bude už ten příští ;)

No a k té písničce: já ty slova maličko vytrhla z kontextu, ale to nic nemění na tom, že je to zatraceně hluboká myšlenka. Ta písnička je spíš o dvou lidech, co se dřív milovali – a najednou zjišťují, že už to mezi nima ani není tak o lásce, jako spíš o přátelství. On cítí, že ji ztrácí a má potřebu o svých pocitech mluvit, jenže už předem tuší, že ona ho stejně nebude poslouchat. Nikdy ho prý pořádně poslouchala… Zřejmě nežili spolu, ale jen vedle sebe. Smutný :(
Ta písnička je od jedné kapely, která moc známá není – mrknu pak, jestli bych to našla na Youtube, ale spíš asi ne. Jestli ale chceš, pošlu ti mp3. No problem :)
Ale bacha – jestli se už teď masochisticky těšíš, jak si budeš drásat nervy u srdcervoucího ploužáku, zklamu tě – ta písnička je kupodivu docela svižná ;)