Historie úprav

Avatar uživatele

Odpověděl/a – 21.listopad 15:29

Milá Deli:-),
všichni Vám tak pěkně napsali,těší mě to i za Vás,že tu člověk najde pochopení a podporu.Je to od všech moc pěkné:-)
Upřímně mě mrzí,jak Vám je. Mám také své problémy,které tu nebudu rozebírat,spíš bych Vás chtěla podpořit a aspon malinko povzbudit.
Mě dr.předepsal Prothiaden,beru ho třetí týden.Také jsem s těmito léky neměla zkušenost,ale myslím,že je mi o něco lépe. Často brečím,ale za tu dobu,co je beru,jsem brečela jen 2× a dokonce se mi vrací i radost ze života.
V létě jsem poprvé v životě prožila takovou vichřici s prudkým slejvákem,kterou jsem nikdy před tím nepoznala.Dostala jsem nějaký záchvat,pravdě­podobně paniky a začla jsem se dusit. Nejsem hysterka,ale bylo to,jako bych se topila,takovou průtrž vody jsem opravdu ještě nezažila. Sama jsem zírala,kolik strachu v sobě mám.Chvíli mi trvalo,než mi došlo,že když jdu ven nebo jsem v obchodě,se mi začlo dělat slabo a na omdlení,že se jakoby bojím lidí. Trpím na nízký tlak,ale tohle je jiné.Prostě mi mezi lidmi bylo úzko,na omdlení,sevřelo se mi hrdlo a bušilo srdce. Byl to jiný pocit,než jsem znala. Byl nečekaný,prudký a silný.Večer,těsně před usnutím se mi vracel pocit dušení.Jsem přesvědčená,že jsem prožila panický záchvat a od té doby mám v podvědomí silný strach,který se mi neustále vrací. Dr.mi na to předepsal léky a opravdu se to zmírnilo.Slabo stále přetrvává,ale o hodně měně.
Do toho mám spoustu starostí,se kterými se musím vyrovnávat,ale přiznám se,že né pokaždé tu tíhu zvládám.Dodnes jsem si nezvykla,když mě neustále odmítají při hledání nového prac.místa. Zrovna čekám,mají se mi ozvat do týdne,jestli mě vemou k nám na poštu za přepážku.Když mě nevyberou,zas to potrvá,než to zkousnu. Omlouvám se,že píšu o sobě,to jsem ani nechtěla,ale chci Vám říci,že až léky mi celkem zabraly. Někdy je tíha tak veliká,že ji nejsme schopni zvládnout.Není to ani žádná ostuda. Doba je na psychiku velmi náročná.Také jsem se lékům bránila,ale pokud už to jinak nejde,léky pomohou.
Pomáhám si i tím,že když to na mě jde a není mi dobře,doslova si vsugerovávám,že je vše v poho,že lidi jsou hodní,že mám práci apod. Nutím své negativní myšlenky zahánět doslova násilím,peru se s tím. Zkouším si představovat,že jsem štastná. Je to ale pro mě jedna z těžkých věcí. Také jsem četla,že když se cítíme mizerně,říká nám naše tělo,že něco děláme špatně…
Nebojte se léků Deli. Když je štastná maminka,jsou štastné i děti. Sama se i sobě snažím říci,že vše přejde a zase bude dobře. Ze srdce Vám to přeju. Hodně štěstí a zdraví i pro Vašeho tatínka! 🙂
Koukám,že jsem o sobě nechtěla psát a nakonec jsem to stejně napsala…:-)

Avatar uživatele

Odpověděl/a – 21.listopad 17:53

Milá Deli:-),
všichni Vám tak pěkně napsali,těší mě to i za Vás,že tu člověk najde pochopení a podporu.Je to od všech moc pěkné:-)
Upřímně mě mrzí,jak Vám je. Mám také své problémy,které tu nebudu rozebírat,spíš bych Vás chtěla podpořit a aspon malinko povzbudit.
Mě dr.předepsal Prothiaden,beru ho třetí týden.Také jsem s těmito léky neměla zkušenost,ale myslím,že je mi o něco lépe. Často brečím,ale za tu dobu,co je beru,jsem brečela jen 2× a dokonce se mi vrací i radost ze života.
V létě jsem poprvé v životě prožila takovou vichřici s prudkým slejvákem,kterou jsem nikdy před tím nepoznala.Dostala jsem nějaký záchvat,pravdě­podobně paniky a začla jsem se dusit. Nejsem hysterka,ale bylo to,jako bych se topila,takovou průtrž vody jsem opravdu ještě nezažila. Sama jsem zírala,kolik strachu v sobě mám.Chvíli mi trvalo,než mi došlo,že když jdu ven nebo jsem v obchodě,se mi začlo dělat slabo a na omdlení,že se jakoby bojím lidí. Trpím na nízký tlak,ale tohle je jiné.Prostě mi mezi lidmi bylo úzko,na omdlení,sevřelo se mi hrdlo a bušilo srdce. Byl to jiný pocit,než jsem znala. Byl nečekaný,prudký a silný.Večer,těsně před usnutím se mi vracel pocit dušení.Jsem přesvědčená,že jsem prožila panický záchvat a od té doby mám v podvědomí silný strach,který se mi neustále vrací. Dr.mi na to předepsal léky a opravdu se to zmírnilo.Slabo stále přetrvává,ale o hodně měně.
Do toho mám spoustu starostí,se kterými se musím vyrovnávat,ale přiznám se,že né pokaždé tu tíhu zvládám.Dodnes jsem si nezvykla,když mě neustále odmítají při hledání nového prac.místa. Zrovna čekám,mají se mi ozvat do týdne,jestli mě vemou k nám na poštu za přepážku.Když mě nevyberou,zas to potrvá,než to zkousnu. Omlouvám se,že píšu o sobě,to jsem ani nechtěla,ale chci Vám říci,že až léky mi celkem zabraly. Někdy je tíha tak veliká,že ji nejsme schopni zvládnout.Není to ani žádná ostuda. Doba je na psychiku velmi náročná.Také jsem se lékům bránila,ale pokud už to jinak nejde,léky pomohou.
Pomáhám si i tím,že když to na mě jde a není mi dobře,doslova si vsugerovávám,že je vše v poho,že lidi jsou hodní,že mám práci apod. Nutím své negativní myšlenky zahánět doslova násilím,peru se s tím. Zkouším si představovat,že jsem štastná. Je to ale pro mě jedna z těžkých věcí. Také jsem četla,že když se cítíme mizerně,říká nám naše tělo,že něco děláme špatně…
Nebojte se léků Deli. Když je štastná maminka,jsou štastné i děti. Sama se i sobě snažím říci,že vše přejde a zase bude dobře. Ze srdce Vám to přeju. Hodně štěstí a zdraví i pro Vašeho tatínka! 🙂
Koukám,že jsem o sobě nechtěla psát a nakonec jsem to stejně napsala…:-)
Doplňuji:
Rosinko,moc děkuji:-). Když jsme my maminky štastné,vyzařujeme to ze sebe,víc si s dětmi hrajeme,směje­me,radost z nás přímo číší…ale když máme špatnou náladu,trápíme se,není nám do smíchu,hrát nás si nebaví a děti jsou z toho smutné apod…:-)