Odpověděl/a – 21.listopad 15:29
Milá Deli:-),
všichni Vám tak pěkně napsali,těší mě to i za Vás,že tu člověk
najde pochopení a podporu.Je to od všech moc pěkné:-)
Upřímně mě mrzí,jak Vám je. Mám také své problémy,které tu nebudu
rozebírat,spíš bych Vás chtěla podpořit a aspon malinko povzbudit.
Mě dr.předepsal Prothiaden,beru ho třetí týden.Také jsem s těmito léky
neměla zkušenost,ale myslím,že je mi o něco lépe. Často brečím,ale za
tu dobu,co je beru,jsem brečela jen 2× a dokonce se mi vrací i radost ze
života.
V létě jsem poprvé v životě prožila takovou vichřici s prudkým
slejvákem,kterou jsem nikdy před tím nepoznala.Dostala jsem nějaký
záchvat,pravděpodobně paniky a začla jsem se dusit. Nejsem hysterka,ale
bylo to,jako bych se topila,takovou průtrž vody jsem opravdu ještě
nezažila. Sama jsem zírala,kolik strachu v sobě mám.Chvíli mi trvalo,než
mi došlo,že když jdu ven nebo jsem v obchodě,se mi začlo dělat slabo a na
omdlení,že se jakoby bojím lidí. Trpím na nízký tlak,ale tohle je
jiné.Prostě mi mezi lidmi bylo úzko,na omdlení,sevřelo se mi hrdlo a
bušilo srdce. Byl to jiný pocit,než jsem znala. Byl nečekaný,prudký a
silný.Večer,těsně před usnutím se mi vracel pocit dušení.Jsem
přesvědčená,že jsem prožila panický záchvat a od té doby mám
v podvědomí silný strach,který se mi neustále vrací. Dr.mi na to
předepsal léky a opravdu se to zmírnilo.Slabo stále přetrvává,ale
o hodně měně.
Do toho mám spoustu starostí,se kterými se musím vyrovnávat,ale přiznám
se,že né pokaždé tu tíhu zvládám.Dodnes jsem si nezvykla,když mě
neustále odmítají při hledání nového prac.místa. Zrovna čekám,mají se
mi ozvat do týdne,jestli mě vemou k nám na poštu za přepážku.Když mě
nevyberou,zas to potrvá,než to zkousnu. Omlouvám se,že píšu o sobě,to
jsem ani nechtěla,ale chci Vám říci,že až léky mi celkem zabraly. Někdy
je tíha tak veliká,že ji nejsme schopni zvládnout.Není to ani žádná
ostuda. Doba je na psychiku velmi náročná.Také jsem se lékům bránila,ale
pokud už to jinak nejde,léky pomohou.
Pomáhám si i tím,že když to na mě jde a není mi dobře,doslova si
vsugerovávám,že je vše v poho,že lidi jsou hodní,že mám práci apod.
Nutím své negativní myšlenky zahánět doslova násilím,peru se s tím.
Zkouším si představovat,že jsem štastná. Je to ale pro mě jedna
z těžkých věcí. Také jsem četla,že když se cítíme mizerně,říká
nám naše tělo,že něco děláme špatně…
Nebojte se léků Deli. Když je štastná maminka,jsou štastné i děti. Sama
se i sobě snažím říci,že vše přejde a zase bude dobře. Ze srdce Vám
to přeju. Hodně štěstí a zdraví i pro Vašeho tatínka! 🙂
Koukám,že jsem o sobě nechtěla psát a nakonec jsem to stejně
napsala…:-)
Odpověděl/a – 21.listopad 17:53
Milá Deli:-),
všichni Vám tak pěkně napsali,těší mě to i za Vás,že tu člověk
najde pochopení a podporu.Je to od všech moc pěkné:-)
Upřímně mě mrzí,jak Vám je. Mám také své problémy,které tu nebudu
rozebírat,spíš bych Vás chtěla podpořit a aspon malinko povzbudit.
Mě dr.předepsal Prothiaden,beru ho třetí týden.Také jsem s těmito léky
neměla zkušenost,ale myslím,že je mi o něco lépe. Často brečím,ale za
tu dobu,co je beru,jsem brečela jen 2× a dokonce se mi vrací i radost ze
života.
V létě jsem poprvé v životě prožila takovou vichřici s prudkým
slejvákem,kterou jsem nikdy před tím nepoznala.Dostala jsem nějaký
záchvat,pravděpodobně paniky a začla jsem se dusit. Nejsem hysterka,ale
bylo to,jako bych se topila,takovou průtrž vody jsem opravdu ještě
nezažila. Sama jsem zírala,kolik strachu v sobě mám.Chvíli mi trvalo,než
mi došlo,že když jdu ven nebo jsem v obchodě,se mi začlo dělat slabo a na
omdlení,že se jakoby bojím lidí. Trpím na nízký tlak,ale tohle je
jiné.Prostě mi mezi lidmi bylo úzko,na omdlení,sevřelo se mi hrdlo a
bušilo srdce. Byl to jiný pocit,než jsem znala. Byl nečekaný,prudký a
silný.Večer,těsně před usnutím se mi vracel pocit dušení.Jsem
přesvědčená,že jsem prožila panický záchvat a od té doby mám
v podvědomí silný strach,který se mi neustále vrací. Dr.mi na to
předepsal léky a opravdu se to zmírnilo.Slabo stále přetrvává,ale
o hodně měně.
Do toho mám spoustu starostí,se kterými se musím vyrovnávat,ale přiznám
se,že né pokaždé tu tíhu zvládám.Dodnes jsem si nezvykla,když mě
neustále odmítají při hledání nového prac.místa. Zrovna čekám,mají se
mi ozvat do týdne,jestli mě vemou k nám na poštu za přepážku.Když mě
nevyberou,zas to potrvá,než to zkousnu. Omlouvám se,že píšu o sobě,to
jsem ani nechtěla,ale chci Vám říci,že až léky mi celkem zabraly. Někdy
je tíha tak veliká,že ji nejsme schopni zvládnout.Není to ani žádná
ostuda. Doba je na psychiku velmi náročná.Také jsem se lékům bránila,ale
pokud už to jinak nejde,léky pomohou.
Pomáhám si i tím,že když to na mě jde a není mi dobře,doslova si
vsugerovávám,že je vše v poho,že lidi jsou hodní,že mám práci apod.
Nutím své negativní myšlenky zahánět doslova násilím,peru se s tím.
Zkouším si představovat,že jsem štastná. Je to ale pro mě jedna
z těžkých věcí. Také jsem četla,že když se cítíme mizerně,říká
nám naše tělo,že něco děláme špatně…
Nebojte se léků Deli. Když je štastná maminka,jsou štastné i děti. Sama
se i sobě snažím říci,že vše přejde a zase bude dobře. Ze srdce Vám
to přeju. Hodně štěstí a zdraví i pro Vašeho tatínka! 🙂
Koukám,že jsem o sobě nechtěla psát a nakonec jsem to stejně
napsala…:-)
Doplňuji:
Rosinko,moc děkuji:-). Když jsme my maminky štastné,vyzařujeme to ze
sebe,víc si s dětmi hrajeme,smějeme,radost z nás přímo číší…ale
když máme špatnou náladu,trápíme se,není nám do smíchu,hrát nás si
nebaví a děti jsou z toho smutné apod…:-)