Odpověděl/a – 10.červenec 14:43
Nerada se svěřuju se svým osobním životem,ale to,co napsala žolík je
NESMYSL!
Jsem samoživitelka dvou dětí 2 roky.Žádné otevřené dveře nikde
nemám,naopak je přede mnou,když žádám o pracov.místo zavírají.Být
samoživitelkou jsem se nerozhodla proto,že bych si to přála.Rozvedla jsem
se,protože bývalý manžel tak příšerně žárlil,až to přerostlo
v neúnosnou agresi(fyzicky i psychicky).I přesto jsem ho nedokázala
přestat milovat a to bylo pro mě utrpení.Celé roky mi trvalo,než jsem se od
něj dokázala odpoutat a tím sobě i dětem pomoci.Jediné mé skutečné
přání vždy bylo,žít se svým milovaným člověkem a dětmi a prožívat
rodinný život.Poznala jsem,že je to vlastně to nejcenější,co můžu od
života spolu se zdravím dostat.Vážím si rodiny,má pro mě velmi hluboký
smysl.Ale at jsem se snažila sebevíc,chorobný žárlivec celou rodinu
ničil.Spíš mě a dceru,je jí 12 let,synovi 5 let,ten naštěstí tu hrůzu
moc nezažil.
Po mateřské do ted nemůžu sehnat práci.Nikdy jsem nebyla nezaměstnaná a
v této situaci samoživitelky jsem se ocitla poprvé.A můžu vám říct,že
i přesto,že vždy může být hůř,jsem zažila,jak opravdu těžké je,se
sama starat o dvě děti.Vše je jen na mě.Musím být zdravá a v psychické
pohodě,jinak bych to nezvládla.Poprvé jsem také zapadla mezi ty sociálně
nejsalbší.Nikoho nezajímá,proč jsem se v té situaci ocitla,práci mi
nedají,protože ze životopisu pochopí,že mám hl.malé
dítě,s diskriminací se setkávám poměrně často.Dávky jsou
minimální,nikdo nikdy mi na nic nepřidal,na žádnou pračku apod,řekli mi
hned na začátku,že na tyto věci nemám nárok.Děti mi často marodí a
kolik mi stojí skoro měsíčně lékárna ani nemluvím.Na to dávky
nejsou,nestačí pokrýt oblečení,lékárnu apod.Letos jsem si dálkově
dodělala školu,tak se jen modlím,abych už konečně sehnala práci.Vím,že
je to s prací těžké a hl.já s malým dítětem,ale nevzdám se,už jsem
to dokázala vydržet do ted,vydržím to i nadále.Ze začátku jsem se za
sebe styděla,ale dozrála jsem k tomu,že se vlastně nemám za co
stydět.Stydět bych se měla,kdybych se o své děti nestarala,nebo je
týrala,chodila jen po hospodách apod.Tak jsem svou hlavu opět zvedla a jdu
dál.
Uvědomuju si,že vždy ale může být ještě hůř.Jsem pokorná a
vděčná,že jsme zdraví.Ještě tu práci a zase bude líp…
V lásku jsem přestala věřit,jsem zahořklá,když se mi občas někdo
dvoří,bojím se a stáhnu se.Ale už mi je líp a věřím,že dozraju a
v lásku opět uvěřím..až přijde ten pravý…:-)
Odpověděl/a – 10.červenec 15:50
Nerada se svěřuju se svým osobním životem,ale to,co napsala žolík je
NESMYSL!
Jsem samoživitelka dvou dětí 2 roky.Žádné otevřené dveře nikde
nemám,naopak je přede mnou,když žádám o pracov.místo zavírají.Být
samoživitelkou jsem se nerozhodla proto,že bych si to přála.Rozvedla jsem
se,protože bývalý manžel tak příšerně žárlil,až to přerostlo
v neúnosnou agresi(fyzicky i psychicky).I přesto jsem ho nedokázala
přestat milovat a to bylo pro mě utrpení.Celé roky mi trvalo,než jsem se od
něj dokázala odpoutat a tím sobě i dětem pomoci.Jediné mé skutečné
přání vždy bylo,žít se svým milovaným člověkem a dětmi a prožívat
rodinný život.Poznala jsem,že je to vlastně to nejcenější,co můžu od
života spolu se zdravím dostat.Vážím si rodiny,má pro mě velmi hluboký
smysl.Ale at jsem se snažila sebevíc,chorobný žárlivec celou rodinu
ničil.Spíš mě a dceru,je jí 12 let,synovi 5 let,ten naštěstí tu hrůzu
moc nezažil.
Po mateřské do ted nemůžu sehnat práci.Nikdy jsem nebyla nezaměstnaná a
v této situaci samoživitelky jsem se ocitla poprvé.A můžu vám říct,že
i přesto,že vždy může být hůř,jsem zažila,jak opravdu těžké je,se
sama starat o dvě děti.Vše je jen na mě.Musím být zdravá a v psychické
pohodě,jinak bych to nezvládla.Poprvé jsem také zapadla mezi ty sociálně
nejsalbší.Nikoho nezajímá,proč jsem se v té situaci ocitla,práci mi
nedají,protože ze životopisu pochopí,že mám hl.malé
dítě,s diskriminací se setkávám poměrně často.Dávky jsou
minimální,nikdo nikdy mi na nic nepřidal,na žádnou pračku apod,řekli mi
hned na začátku,že na tyto věci nemám nárok.Děti mi často marodí a
kolik mi stojí skoro měsíčně lékárna ani nemluvím.Na to dávky
nejsou,nestačí pokrýt oblečení,lékárnu apod.Letos jsem si dálkově
dodělala školu,tak se jen modlím,abych už konečně sehnala práci.Vím,že
je to s prací těžké a hl.já s malým dítětem,ale nevzdám se,už jsem
to dokázala vydržet do ted,vydržím to i nadále.Ze začátku jsem se za
sebe styděla,ale dozrála jsem k tomu,že se vlastně nemám za co
stydět.Stydět bych se měla,kdybych se o své děti nestarala,nebo je
týrala,chodila jen po hospodách apod.Tak jsem svou hlavu opět zvedla a jdu
dál.
Uvědomuju si,že vždy ale může být ještě hůř.Jsem pokorná a
vděčná,že jsme zdraví.Ještě tu práci a zase bude líp…
V lásku jsem přestala věřit,jsem zahořklá,když se mi občas někdo
dvoří,bojím se a stáhnu se.Ale už mi je líp a věřím,že dozraju a
v lásku opět uvěřím..až přijde ten pravý…:-)
Doplňuji:
Milý dědopetře-moc Vám děkuju 🙂:-)
A milá -iv- Vám taky:-)-)Moc mě to od Vás i dědapera potěšilo:-) Jsem
z libereckého kraje.Mám čerstvě po škole,tak se modlím,abych práci
našla.Od té doby,co mám maturitu mi aspon na emaily odpovídají.Ted
proběhlo výběrové řízení v Liberci na magistrátě,tak uvidím a zítra
jedu do Nového Města také žádat o práci…no budu doufat.Kdyby někdo
o volném prac.místě věděl,budu ten nejštastnější člověk pod
sluncem…:-). Moc moc děkuju:-)