Odpověděl/a – 23.červen 13:40
Mě moc mrzí smrt Briana Connollyho – leadera glamrockové kapely Sweet.
Mám tuhle kapelu hodně ráda, i když teda musím říct, že vyloženě
fanoušek jsem teprve několik let. Když jsem se o ně začala víc zajímat,
neměla jsem ani tušení, jaký pohnutý osudy jsou s jednotlivými členy
spojeny. Bubeník Mick Tucker zemřel na den sv. Valentýna 2002 na leukémii.
A Brian? Drogy, cigarety, alkohol: jeho věrní „přátelé“ ho oddaně
provázeli snad celým životem. Zlomovým okamžikem, který zřejmě znamenal
začátek Brianova konce, byl rok 1974. Tehdy Briana brutálně napadli
nějací výrostci – okolnosti nebyly nikdy úplně objasněny: jedni
říkají, že si Brian o nakládačku koledoval, druzí zas tvrdí, že jenom
bránil sebe a svůj majetek. Ať to bylo jakkoliv, Brian to schytal fakt
drsně – ti kluci mu několikrát tvrdě dupli po krku, což pro něj,
jakožto zpěváka, mělo fatální následky. Nějakou dobu nemohl mluvit
vůbec a ani přes dlouhou rekonvalescenci se mu hlas v původní
„kvalitě“ nevrátil už nikdy: byl pořád dobrý, ale najednou zněl
prostě „jinak“. Brian muzikou žil – a najednou už nedokázal vyzpívat
to, co dokázal kdysi. Koncem 70. let se kapela rozpadla, každý člen si
založil svou vlastní „odnož“ The Sweet, ale jejich solo projekty ani
zdaleka nedosáhly úspěchu jako měli společně za starých časů. Brian to
nesl ze všech kluků asi nejhůř – a alkohol mu pomáhal otupit tu bolest
v srdci. Chlastal jak duha, chátral a ztrácel se lidem před očima. Zemřel
r. 1997 na selhání ledvin, jater a několikanásobný infarkt. Nebylo mu ani
52 let, měl tehdy 2 (už) dospělý dcery, novou ženu – a s ní malýho
synka Briana Jamese.
Když někdy koukám na videa Sweet, je mi moc líto, jak Brian dopadl. Myslím
si, že kdyby se mu nestala ta nehoda, dneska ještě mohl žít – postupem
času by se určitě vybouřil, drogy všeho druhy by pověsil na hřebík a
věnoval by se čistě jen hraní a rodině. On se prý sice snažil
o nápravu, chtěl začít znovu – ale to prozření přišlo příliš
pozdě, zachránit se už nedokázal. Je ho vážně škoda :( Několik
sweetovských písniček čas od času proletí tuzemským éterem (Ballroom
blitz, Fox on the run, Funny funny, Little Willy, Love is like oxygen, Co co,
The SixTeens…) – a já si na něj vždycky vzpomenu a vždycky je mi líto,
jaký smutný konec ho potkal. Zamlada to býval fakt nádherný chlap, plný
energie, charismatický a s planoucí jiskrou v oku. Na sklonku života byl
už jenom stínem sám sebe: třesoucí se vrásčitá troska, pohled prázdný
a rezignovaný. Neuvěřitelný, co alkohol s člověkem dokáže :((
Pokud vás to zajímá, můžete se podívat na některá videa a porovnat sama:
http://www.youtube.com/watch?v=hmbEuRzlhIs&feature=related
http://www.youtube.com/watch?v=zmlKjO4juCo&feature=related
http://www.youtube.com/watch?v=ikzrrs9CZ0o&feature=related
http://www.youtube.com/watch?v=4YnQSS6uQus&feature=related (čas 4:45)
A co se ještě toho alkoholu týče – mám trochu strach, aby podobně jak Brian nedopadl třeba i náš Olda Kaiser – jako herec je skvělý, ale nad démonem jménem Chlast se dají vyhrávat jenom dílčí bitvy: válka nemá konce nikdy a jenom ti silní vydrží bojovat až do konce. Proto já radši nechlastám vůbec, jsem totiž děsná poseroutka :DD
Odpověděl/a – 23.červen 17:50
Mě moc mrzí smrt Briana Connollyho – leadera glamrockové kapely Sweet.
Mám tuhle kapelu hodně ráda, i když teda musím říct, že vyloženě
fanoušek jsem teprve několik let. Když jsem se o ně začala víc zajímat,
neměla jsem ani tušení, jaký pohnutý osudy jsou s jednotlivými členy
spojeny. Bubeník Mick Tucker zemřel na den sv. Valentýna 2002 na leukémii.
A Brian? Drogy, cigarety, alkohol: jeho věrní „přátelé“ ho oddaně
provázeli snad celým životem. Zlomovým okamžikem, který zřejmě znamenal
začátek Brianova konce, byl rok 1974. Tehdy Briana brutálně napadli
nějací výrostci – okolnosti nebyly nikdy úplně objasněny: jedni
říkají, že si Brian o nakládačku koledoval, druzí zas tvrdí, že jenom
bránil sebe a svůj majetek. Ať to bylo jakkoliv, Brian to schytal fakt
drsně – ti kluci mu několikrát tvrdě dupli po krku, což pro něj,
jakožto zpěváka, mělo fatální následky. Nějakou dobu nemohl mluvit
vůbec a ani přes dlouhou rekonvalescenci se mu hlas v původní
„kvalitě“ nevrátil už nikdy: byl pořád dobrý, ale najednou zněl
prostě „jinak“. Brian muzikou žil – a najednou už nedokázal vyzpívat
to, co dokázal kdysi. Koncem 70. let se kapela rozpadla, každý člen si
založil svou vlastní „odnož“ The Sweet, ale jejich solo projekty ani
zdaleka nedosáhly úspěchu jako měli společně za starých časů. Brian to
nesl ze všech kluků asi nejhůř – a alkohol mu pomáhal otupit tu bolest
v srdci. Chlastal jak duha, chátral a ztrácel se lidem před očima. Zemřel
r. 1997 na selhání ledvin, jater a několikanásobný infarkt. Nebylo mu ani
52 let, měl tehdy 2 (už) dospělý dcery, novou ženu – a s ní malýho
synka Briana Jamese.
Když někdy koukám na videa Sweet, je mi moc líto, jak Brian dopadl. Myslím
si, že kdyby se mu nestala ta nehoda, dneska ještě mohl žít – postupem
času by se určitě vybouřil, drogy všeho druhy by pověsil na hřebík a
věnoval by se čistě jen hraní a rodině. On se prý sice snažil
o nápravu, chtěl začít znovu – ale to prozření přišlo příliš
pozdě, zachránit se už nedokázal. Je ho vážně škoda :( Několik
sweetovských písniček čas od času proletí tuzemským éterem (Ballroom
blitz, Fox on the run, Funny funny, Little Willy, Love is like oxygen, Co co,
The SixTeens…) – a já si na něj vždycky vzpomenu a vždycky je mi líto,
jaký smutný konec ho potkal. Zamlada to býval fakt nádherný chlap, plný
energie, charismatický a s planoucí jiskrou v oku. Na sklonku života byl
už jenom stínem sám sebe: třesoucí se vrásčitá troska, pohled prázdný
a rezignovaný. Neuvěřitelný, co alkohol s člověkem dokáže :((
Pokud vás to zajímá, můžete se podívat na některá videa a porovnat sama:
http://www.youtube.com/watch?v=hmbEuRzlhIs&feature=related
http://www.youtube.com/watch?v=zmlKjO4juCo&feature=related
http://www.youtube.com/watch?v=ikzrrs9CZ0o&feature=related
http://www.youtube.com/watch?v=4YnQSS6uQus&feature=related (čas 4:45)
A co se ještě toho alkoholu týče – mám trochu strach, aby podobně
jak Brian nedopadl třeba i náš Olda Kaiser – jako herec je skvělý, ale
nad démonem jménem Chlast se dají vyhrávat jenom dílčí bitvy: válka
nemá konce nikdy a jenom ti silní vydrží bojovat až do konce. Proto já
radši nechlastám vůbec, jsem totiž děsná poseroutka :DD
Doplňuji:
Ještě k těm pohnutým osudům – zapomněla jsem dodat, že kytarista Andy
Scott loni onemocněl rakovinou prostaty. Takže ze všech čtyř původních
členů je snad živý a (relativně) zdravý asi jen jeden, Steve Priest.
Někdy si tak říkám, jestli nad touhle kapelou nevisí a neviselo snad
nějaký prokletí nebo co :(